Národní rouškové divadlo a co s ním

„Žijeme tak bezmyšlenkovitě provozně jako před rokem 1914, jako před rokem 1933. Katastrofa se připravuje. Jak bude vypadat, nikdo neví. Nevrátí se totéž, snad ale forma katastrofy z veřejné prolhanosti, která rodí novou prolhanost.“

Karl Jaspers

„Kde slouží právo politice,
tu pravda musí do temnice.“

Karel Jaromír Erben

Libuše se dlouho zříkala vyslovit soud nad tím, co provází tzv. koronakrizi. S tím, jak se problém prohlubuje, ,,natahuje“ a rozšiřuje, jak se stává čím dál jasnějším, jakou je tzv. pandemie, totiž její politické a mediálně-marketingové ,,řešení“ – spoluutváření, příležitostí pro antidemokratické praktiky a jak negativní důsledky má nejen ekonomické a sociální, nýbrž i kulturní, politické a psychologické, se však pod Vyšehradem žádný opravdový občan, natož slovutná dcera Kroka, nemůže smířit. Libušin soud druhdy platil lutému sváru dvou bratří. V koronadobě se ale v prvním plánu (v důsledku nakonec možná přece!) nekoná svár mezi dvěma osobami, nýbrž základními tendencemi a lidskými typy, a sice ne rovnoměrný, oboustranný svár, nýbrž nátlak, který nikoli proti viru (jak nám namlouvají), nýbrž proti zdravému rozumu, základním lidským právům a provozu velké části institucí vyvíjí rozhodující část politických a také mediálních elit. Poslední kapkou pro nás byl způsob, jakým byl zničehonic opět ochromen provoz Opery Národního divadla, v čele se zrušením Libuše 3. září, na kterou jsme se, bláhoví, jako na ,,světlo na konci tunelu“ tak těšili, jakkoli ostudná je úroveň pražského provozování nepatrného zbytku českého repertoáru, který ještě neodstranili. (Kdyby někdo měl čas a chuť, nechť si v archivu spočívá počet českých oper uváděných ročně v Národním divadle ve 20. století, ať už za Ostrčila, Talicha, Jeremiáše či Krombholce, nebo ještě za Košlera, a za poslední dekádu! Padli jsme už tak hluboko, že volání o pomoc už z té hloubky ani nebude slyšet, ba nemá ho ,,nahoře“ kdo slyšet… Nikdo nevolá, a nikdo neposlouchá.) Ale prozření teprve přijde: Rusalka a Její pastorkyňa se budou hrát bez sboru! To bude něco! Milí čtenáři, vy víte, jak si Libuše váží koncepční práce Jaroslava Kyzlinka a obětavosti, s níž jako šéfdirigent Opery Národního divadla do tohoto domku vždy znovu zajede, aby to tu vodřídil, když přitom zároveň šéfuje v Lublani a dělá nové premiéry v Brně a v Bratislavě (jak obětavě v Brně dirigoval už přes léto! Ta píle, ale jak v Praze chyběl!). Nicméně, nemohli byste se poradit hlavně s panem Steffensem, který se jako šéfdirigent Státní opery tak uskromnil a diriguje tak maličko, že by přece vůbec nevadilo, kdyby byla Rusalka a Pastorkyňa i bez dirigenta? Dyť to všem prospěje: pan dirigent bude mít víc času pro jiné štace, a nákaze se vyhneme určitě! Jen do toho: vůl, a je hotovo!

               Anonce Národního divadla ke zrušení Libuše 3. září a omezení dalšího provozu je skutečně neuvěřitelná: ,,V souvislosti se zvýšenou nemocností v hlavním městě v posledních dnech došlo také k výskytu onemocnění i mezi zaměstnanci Národního divadla.“ Je to nicneříkající orwellovský speak, který se v současnosti, nejhůře v německém prostředí, ujal jako ,,vysvětlení“ pro prakticky jakýkoli zásah, jakékoli omezení čehokoli a kohokoli: v hlavním městě, tzn. více než milionové Praze, došlo k něčemu nevídanému, ke ,,zvýšené nemocnosti“! A v souvislosti s tím onemocněl ,,také i“ někdo v Národním divadle! Výsledek? Ochromí se práce celého souboru a zruší další představení! Začíná podzim, kdy – světe, div se – dochází ke ,,zvýšené nemocnosti“ věru na mnoha místech a v mnoha kolektivech, a to už po mnohá staletí. Jako stálí návštěvníci oper jsme i loni opakovaně zažili, že divadla před představením omlouvala indispozici některého sólisty, že se na poslední chvíli i přeobsazovalo, ale to není v divadelním životě nic neobvyklého. Resp. i to se vždy, v civilizovaném světě, nějak zdůvodňovalo a omlouvalo jako jednorázový problém. Až do letošního roku a dalšího posunu hranic toho, co je normální a obecně akceptované, nikoho nenapadlo kvůli onemocnění jednotlivců represivně plošně omezovat život celku. To, jaké plody nese křiklavě politicky a marketingově účelové strašení, dezinformování a občanské omezování v souvislosti s virem, však zkraje nové sezóny Národního divadla vidíme zvláště děsivě: už se nejen ani nespecifikuje a nerozlišuje, aby se mohla posoudit oprávněnost, potřebnost a přiměřenost přijatých opatření, nýbrž už ani vágní povšechná označení jako ,,pozitivní na koronavirus“ se neuvádějí! (https://www.narodni-divadlo.cz/cs/aktuality/uprava-programu-opery-nd-v-souvislosti-se-zvysenou-nemocnosti-v-praze - 30.8.2020, kdyby to někdo chtěl falšovat) Národní divadlo zrušilo představení, na které máme koupený lístek, ihned uvedlo, že vstupenky zůstávají v platnosti, ač bude náhradou jen narychlo sešitý koncert (dle očekávání ubohý program právě zveřejněn!), a už se ani neobtěžovalo jasně uvést, jak se to s tím ,,onemocněním“ má! Ve vyjádření Národního divadla nestojí nic o covidu, natož o tom, kolik lidí a nakolik je opravdu nemocných – na to, aby se muselo zrušit celé představení. Jako naprostá samozřejmost bylo zrušeno představení proto, že ,,došlo k onemocnění mezi zaměstnanci“! Už si nikdo neuvědomuje, že něco takového by dříve bylo nemyslitelné, už se nikdo nenamáhá opakovat ani floskuli o nákaze coronavirem. Prostě někdo onemocněl – a tak bylo 62 lidí, 62 členů Sboru Opery Národního divadla, posláno do karantény! Je jasné, že to je precedens a signál pro to, co bude ,,normou“, normalitou pro nadcházející podzim a celou sezonu: jistě nikdo nepochybuje, že na podzim se nakazí kdekdo kdečím, a to jistě i v orchestru a mezi sólisty – a to pak s takovýmto přístupem můžeme celé zabalit! Totéž ve školství při nákaze někoho z žáků nebo učitelů, a tak dále, bez konce. Některá divadla na tento režim přímo přistoupila a dělají (už) jen koncerty, ochromené zůstávají provozy řady jiných kulturních a akademických institucí, a to v zahraničí často mnohem hůře než v Čechách. Žádný virus ale ze dne na den nezmizí, je a bude tady, jde o to, jakým způsobem se s ním bude zacházet. Bude-li se pokračovat v šíleném plošně restriktivním režimu, který byl nastoupen na jaře, neobnoví se dřívější provoz institucí nikdy. V říjnu nebo prosinci nebude situace nijak jiná, prostě bude určitý počet lidí ,,pozitivních“ na koronavirus – tak jako určitý počet jiných lidí na určitý počet jiných virů jindy a vždycky! A nadále to bude tak, že část lidí, z konkrétních důvodů ,,ohroženější“ skupina, ponese určité onemocnění hůř než jiní – pak potřebují zvýšenou péči, je třeba ji věnovat ovšem právě jim. Bláznivé nerozlišování mezi ,,pozitivitou“ na nějaký virus a reálnou nemocností, záměna měření ,,pozitivity“ za léčení nemocných, tato snaha o ,,absolutní preventivní medicínu“, která nakonec ani není medicínou, tj. distribucí lékařské péče o nemocné, nýbrž řízenou plošnou restriktivní ,,administrací“ veřejného života ve jménu iluzorní ,,organizace“ pohybu viru v něm, je cestou do pekel, cestou k absolutnímu kolapsu veřejného života a k bezbřehé diktatuře.

               Na nutnost rozlišovat mezi ,,pozitivitou“ a opravdovou nemocností, na poslání medicíny léčit nemocné, nikoli státu snažit se (iluzorně) zabránit nemocem vůbec, na to, že opatření ,,proti viru“ nás dávno ohrožují více než virus sám, a na řadu dalších věcí medicínských i politicko-sociálních záslužně a důrazně upozorňuje senátor za sociální demokracii a profesor lékařství Jan Žaloudík. Jeho hlas působí téměř jako ,,světlo ve tmě“, jako hlas jednoho rozumného a střízlivého v moři těch, kteří se nechají ustrašit a zatlačit do dobrovolného rouškového ,,nevolnictví“. (Srov. alespoň zde: https://www.youtube.com/watch?v=1GBlv5YYZLs) Profesor Žaloudík jako lékař ani v nejmenším nesnižuje – a v žádném případě tak nečiní ani Libuše! – problém koronaviru a nutnost se viru bránit, bije však na poplach proti hysterii a iracionalitě, které byly nezodpovědnými politiky a jim (resp. své sledovanosti) jako vždy přisluhujícími médii rozpoutány a racionální strukturaci ,,boje s koronavirem“ brání. Je samozřejmě nutné se bránit nebezpečnému viru, v případě kapénkové infekce tomu zřejmě pomáhá rouška, a dává smysl, aby nakažený byl pokud možno izolován a nákazu nešířil. Zároveň má platit, že ne každý nakažený, tzn. i potenciální přenašeč, musí být nemocný, mít příznaky. Proto není od věci testovat a zavádět bezpečnostní opatření i tehdy, když někdo je pouze pozitivní, nikoli nemocný. Plošnost opatření se dala pochopit na počátku epidemie, kdy byli lidé vyděšeni lavinovitou nákazou a nedostatkem potřebné péče v některých regionech – opakujme: v některých regionech – Itálie (zopakujme: Itálie, nikoli např. ČR). Po půl roce trvání a vzhledem ke všem hospodářským, sociálním, kulturním a jiným důsledkům, vzhledem k nerovnoměrnosti rozšíření viru a pominutí nebezpečí nedostatku potřebné péče pro opravdu nemocné, je ale naprosto neopodstatněné nadále sahat k plošným restrikcím a ochromovat veřejný život i některá lidská práva, když absurditu některých opatření a jejich negativní dopady může nevidět už jen slepý. Nejmarkantnější se zdají problémy v Německu, kde existuje výrazná nerovnoměrnost v rozšíření koronaviru v rámci jednotlivých spolkových zemí i mezi nimi navzájem, a přesto v důsledku prvotní a nyní udržované hysterie platí plošná opatření a extrémní omezení provozu řady institucí, od univerzit po divadla. Autor těchto řádků má některé zkušenosti osobní i svých přátel a viděl vysokou problematičnost mnoha nařízení: některé univerzity byly ještě v létě zatarasené a vylidněné jako za válečného stavu, Libuše nikdy nic srovnatelného neviděla: zavřené univerzitní budovy, kampusy, knihovny, menzy. Na nejmenované univerzitě měla a má proběhnout docela malá filosofická konference, ale organizátor pro ni pořád ne a ne dostat místnost. ,,Aufgrund des Coronavirus“ etc. I v Čechách platí např. omezení výjezdů na akademické stáže či konference do zahraničí. Proč? Proč se v malé či středně velké posluchárně nemůže hrstka filosofů sejít a třeba i v rouškách (ev. helmách a krunýřích) hovořit o Hegelovi či podobně, a pak se, třeba vlastními auty (!), rozjet domů? Taková konference se musí odvolat a člověk na ni nesmí vyjet. Zato může úplně klidně ve vlastním městě obejít pět barů, posedět mezi desítkami lidí a nakazit se nebo nakazit ostatní tam! Jaký smysl má zakazovat ,,hromadné akce“ typu (menších) konferencí či výjezdy na ně nebo za docela individuálními studijními účely na akademická pracoviště do ciziny, když se člověk může doma mnohem snadněji a spíše nakazit v restauracích či některých obchodech? Proč? Nebo proč se musely (v Německu) v rouškách pohybovat celé léto ubohé obsluhy restaurací, když hosté (často veliké skupiny a ve značné blízkosti) seděly bez roušek? V největším letním vedru a v otevřeném prostoru ,,zahrádek“ před restauracemi jsme viděli se pod rouškami dusit nestíhající číšníky, kteří přitom mezi lidmi nadto přecházejí, mají v rámci lidí v restauraci největší odstup! Citujme alespoň německy něco z velmi důležité, a samozřejmě ,,překřičené“ deklarace některých odvážných italských lékařů proti ,,politice teroru a závažné mystifikaci skutečnosti“: ,,Wir weisen auf die Auswirkungen auf die Gesundheit der Bürger hin, die gezwungen sind, den Mundschutz stundenlang zu tragen, und die wohlbekannten Risiken: unter anderem Hyperkapnie und Superinfektionen mit Keimen. (…) Bis heute besteht trotz eines klaren positiven medizinischen Bildes eine beeindruckende Zahl von Auflagen und Verboten fort, die einer wissenschaftlichen oder rechtlichen Legitimierung entbehren.“ Dokonce: ,,Keinerlei wissenschaftliche Evidenz erlaubt die Aussage, dass es in diesem Stadium der Epidemie, über die Desinfektion der Hände hinaus, noch nötig ist, einen Sicherheitsabstand einzuhalten und Mundschutz und Handschuhe zu tragen.“ (https://www.rubikon.news/artikel/italiens-medizin-rebellen , níže i italský originál)

               A to vůbec nemluvíme o orwellovské ,,chytré karanténě“, kdy ten, kdo si v německých restauracích či kavárnách sedl, popř. použil jiný provoz, musel zapsat své kompletní kontaktní údaje! Kdy začneme odevzdávat i údaje ke svému účtu, aby nám případně – ,,z důvodu koronaviru“ – mohl být zastaven, abychom nemohli chodit nikam nakupovat, protože ,,je podezření“, že jsme nakažení? Represivnost celé spuštěné ,,preventivní“ a ,,trasující“ mašinérie však má i jiné rozměry než nebezpečí nového státního sledování občanů; týká se ochromení smyslu pro nedotknutelnost individuální svobody (samozřejmě při všem ohledu na druhé a potřebném sebeomezení dle již platných zákonů) ,,uvnitř“ občanů samotných, ,,disciplinace“ lidí i pomocí v nich samých vzbuzených vlastních strachů, pudů a sklonů k poslušnosti, přizpůsobení se a resentimentu vůči těm, kteří se diktátu v nouzovém stavu všemocné exekutivy a mediální manipulace bouří. Roušky se zpočátku nosily povinně i venku, nosily je hlasatelky samy stojící v televizním studiu (!), člověk se nesměl ani procházet, a dodnes lze vidět i lidi (nejen nejstarší!), kteří v roušce řídí i vlastní auto! Byly zde snahy prodlužovat a prodlužovat nouzový stav, jako se druhdy stal ,,normálním“ stavem ve Francii, či nehorázné výroky o zavření hranic na dva roky, ba praktikování zavřených hranic (popř. celých měst), k němuž se dnes některé státy zase vracejí. Je neuvěřitelné, s jakou snadností se rozhodující část politické elity i jejich voličů k takovým zásahům do základních občanských práv uchyluje, jak snadno nechávají padnout svobodu nebo poslušně plní absurdní nařízení, někdy takřka nelidská (např. zákazy návštěv v nemocnicích bez ohledu na to, je-li návštěvník ,,pozitivní“, nakolik potřebuje nemocného vidět apod.).

               Ještě nebezpečnější než virus bez roušky je snad rouška bez viru, fetiš roušky jako symbolu občanské nesvéprávnosti, politické autority a marketingového triumfu, kdy rouška, kterou si někteří už nesundají a s níž například děti zažijí školu, znamená clonu individuální soudnosti, tvářnosti a suverenity. Mentální rouška může přinést víc neštěstí než hygienická rouška zdraví. Pokud si na ni a extrémnosti dosavadních omezení zvykneme, můžeme povinně rovnou nosit ještě černý klobouk a kříž na zádech, jak ironicky poznamenal profesor Žaloudík, a nadále věřit, že virus se řídí podle toho, stanovíme-li zrovna karanténní dobu na čtrnáct, deset, nebo osm dní, a doma v karanténě si nejlépe číst o tom, jak roušky, které jsme si koupili, ani nebyly roušky, každopádně, jaký parádní kšeft to zase jednou pro někoho byl či jak se zvýšil počet čtenářů/diváků toho kterého média. Politici pak nic lepšího, ba vůbec jiného, než předstírání ,,akčnosti“ a ,,razantního řešení“ cestou nařizování roušek a omezování provozů nemohou dělat. Jeden týden to bude tak, druhý týden tak, pro jednu část lidí tak, pro druhou tak, a sice jednou na tak dlouho, podruhé na tak dlouho, a virus se přesně podle toho všeho chová! Jeden den jsem negativní – a co když tři dny nato už ne? Anebo za týden? Řešením by bylo jen koupit každému přístroj, ať se měří každý den, a legitimovat ho při každém východu z domu.  Z covidu a ,,pozitivity“ na něj se stal strašák a výmluva pro absurdní restriktivní opatření bez ohledu na míru reálného nebezpečí toho, když je někdo pozitivní, na reálný poměr nakažených vůči počtu obyvatel a jiným nemocem, na možnost nakaženého vyléčit a na reálná čísla obětí viru, ba vůbec hospitalizovaných. Přední lékaři z Univerzity Karlovy již v dubnu jasně ukázali (po nich řada jiných, vč. v zahraničí), že ,,zdravotnický systém nezkolaboval a nezkolabuje pod náporem pacientů s COVID-19“, pouze v několika regionech Itálie a následně jiných zemí došlo k neblahé kumulaci a nezvládání situace, nicméně i ,,z Itálie víme, že 80 % populace virózou COVID-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 % závažnějších symptomů jich 5 % vyžadovalo příjem na intenzivní péči.“ (Zvýraznil M. B., https://cuni.cz/UK-6311.html?news=10013&locale=cz)

               Také v Čechách se nedávno hodně mluvilo o počtu nakažených v souvislosti s ,,epicentrem“ v Karviné: ale kolik z nakažených bylo skutečně nemocných, kolik z nemocných muselo být hospitalizováno a kolik hospitalizovaných zemřelo? I kdyby ve Sboru Národního divadla byli tři nakažení a ti nakazili dále (chraň Bůh!) třicet dalších, neznamenalo by to vůbec, že se jedná o nějakou kalamitu, že provoz kolabuje, že ti lidé nebudou za pár dní zase uzdraveni! Pozitivita na virus není konec, nějakou epidemií se už nakazil a snad i během roku nakazí téměř každý, záleží také, které nemoci a jakým způsobem se měří. Představa, že samotná pozitivita na koronavirus je katastrofa a pro vyvarování se jí samé je třeba obětovat, maximálně redukovat všechno ostatní, je naprosto scestná zvláště v zemích jako Česká republika, v níž počet opravdu těžce nemocných či zesnulých v bezprostřední souvislosti s virem byl a je v poměru k počtu obyvatel a k jiným nemocem zanedbatelný, a vzhledem k tomu, že lidi může osudově postihnout i množství jiných, často mnohem horších onemocnění. Otřesná nezodpovědnost médií se projevila tím, když lidem před oči postavila počítadla denních nárůstů nakažených, a dokonce mrtvých, a počítala první bez ohledu na to, zda jsou skutečně nemocní, neřkuli hospitalizovaní, a druhé bez ohledu na to, zda zemřeli opravdu na koronavirus, anebo na jiná svá závažná onemocnění, v nichž jim mohla zrovna tak přitížit běžná chřipka nebo jiná nemoc. (Prof. Žaloudík se právem pozastavuje nad tím, že počet lidí opravdu zesnulých kvůli viru není systematicky upřesňován pitvami, které by za účelem objasnění příčin úmrtí měly být konány.) Ani v takovém případě samozřejmě v nejmenším nerelativizujeme zhoubnost koronaviru, pouze oprávněnost bránit se jeho hrozbě plošnými restrikcemi vzhledem k zhoubnosti jiných (nakažlivých) nemocí. Umřelo v Čechách na koronavirus o tolik více lidí než na běžnou chřipku, aby byla opatření přijatá proti koronaviru tak extrémně radikálnější oproti běžným (ne)opatřením proti chřipce? Hrozí opravdu nebezpečí kalamity smrtelných onemocnění a nezvládání zdravotnického systému, aby musely být na základě jednoho dvou pozitivních (ani ne ještě nemocných!) rušeny provozy celých institucí a postihovány stovky lidí? Budou-li se nadále rušit kulturní akce či školní výuka, když jeden nebo dva jednotlivci v určitém kolektivu budou pozitivní na koronavirus, anebo budou ,,raději“ celé provozy nadále umrtveny, jako je tomu v některých jiných zemích, nebude to znamenat nic jiného než faktický konec těchto institucí. Zvláště kulturní instituce se nacházejí v otřesné situaci, v níž ti, kteří nemají stálý plát, nýbrž jsou odkázáni na konkrétní výkony, jsou odsouzeni k ,,vyhladovění“. Mladí lidé a děti se místo toho, aby je škola zbavila jednostranné závislosti na současné computerizaci (a jí řízené dekulturaci, desocializaci a dehumanizaci světa), aby je vedla k reálným mezilidským kontaktům a ke knihám, stanou zrovna otroky počítačů a telefonů (,,chytrých“ rovnou ,,za ně“, jak je toho těm, kteří společnost-spotřebitele chtějí ovládat, třeba), počítače se stanou přímo univerzální platformou studia i zábavy, povinností i volnočasových aktivit lidí už od raného věku. Co takhle dělat i videokonference, a zvláště školní výuku, v roušce? Disciplína přece, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli po stromě jako opice – ba vůbec někam lezli! Kam byste měli lézt?! Jen do obchodu, totiž do velkých řetězců, eventuálně, kdo ještě bude moci, do práce, a pak hezky domů, a v roušce! Švejka málem zachvátil automobil na Karlovým náměstí, i když je to už řada let, a když mu řekli, aby to podepsal, tak to podepsal. (Přece by se nehádal kvůli svýmu vlastnímu podpisu. To by si rozhodně nepomoh!) Tak si taky vezměme roušku, když nám řeknou, a i když se nám bude zdát, že se nám vrací hlas i sluch, přijměme přece co nejpokorněji klystýr. Budeme se cítit bezpečněji, a soudruzi nahoře se nebudou muset bát, že si budeme stěžovat, že nás tady neléčili! Roušku, karanténu a ,,úplnou dietu“ v podobě dočasného, anebo ,,preventivního“ zrušení provozu nám předepisují s jistotou doktora Grünsteina. Ať jste nemocní, nebo ne, dostanete klystýr, a pořádný – a taky bude pořádek! Zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku! Jeden je pozitivní (ne nutně nemocný) – tak všichni klystýr! Někde měli zahradní slavnost, dva metráky řízků, bohatá tombola, a v tom přišel nějaký pán, že toho mají nechat, že má Rakousko (Čechie) covid. Já jsem řekl jen: my máme všichni test, a jsme negativní. A už mám stejně karanténu, a přišel jsem o místo, protože jsem nedodržoval předpisy! On to totiž císařpán takhle nenechá, to ho málo znáte! Válka s covidem bude, víc vám neřeknu! Já vám tady pumpuju žaludky, dávám klystýry, a vy se chcete dobrovolně zabít chozením bez roušek! Všem vypláchnout žaludek!

               Grünsteinovský ,,klystýr“, aby si někdo ,,nestěžoval, že ho tady neléčili“, je tragikomickým zrcadlem způsobu restriktivních plošných nařízení, která chtějí virus vymýtit jako ďábla a dělají to tím nejsnazším, zároveň však pro ekonomické a společenské potřeby i základní práva občanů nejlikvidačnějším způsobem, totiž ,,absolutním“ způsobem zákazů či omezení některých provozů. Politici napříč zeměmi či vedoucí představitelé kulturních institucí si zákazy a omezeními nejsnazším a mediálně nejvděčnějším, zároveň však nejlikvidačnějším způsobem ,,sichrují“, že v ,,jejich“ oblasti nevyroste nějaké virové ,,epicentrum“, aniž by bylo možné virus takovýmto způsobem s jakoukoli definitivností vymýtit, aniž by to bylo do budoucna, opravdu dlouhodobě, udržitelné a aniž by se přihlíželo k míře reálného nebezpečí, k procentu opravdu vážných případů nákazy a možnostem je zvládnout jako jakoukoli jinou nemoc. Řešení ,,klystýrem“ a ,,úplnou dietou“ se čím dál víc bude ukazovat jako ničivé hospodářsky, již nyní je ovšem ničivé z hlediska sociálních a profesionálních potřeb lidí a nepřijatelné z hlediska bezprecedentních zásahů do lidských práv a podstatných rozhodnutí exekutivy díky nouzovému stavu, ačkoli zákonodárnou instancí má být primárně parlament. Působilo přímo osvobodivě, když pražský městský soud v dubnu zrušil čtyři nařízení ministerstva zdravotnictví omezující volný pohyb a obchod. Kolik jiných případů takovéhoto zásahu soudní moci či pouhého veřejného prohlášení institucí nebo osobností, které by měly nad právem bdít, jsme však doma i v jiných zemích zažily? Nevypadá to spíše na absolutní přizpůsobení soudní i zákonodárné moci moci výkonné? Nouzový stav nebyl naposledy prodloužen jen tak tak, když se část opozičních poslanců na poslední chvíli přece vzpamatovala. K dalšímu vývoji však politická opozice jako kdyby mlčela, k hlasům jako prof. Žaloudíka nebo prve lékařů z Univerzity Karlovy se z ní nepřipojuje téměř nikdo. A kdy se konečně (nemluvíme jen o Česku, v jiných zemích je to mnohem horší!) vzpamatují kulturní instituce typu divadel a začnou hromadně, organizovaně odmítat absurdní rozhodnutí ohrožující jejich samotnou existenci? Velká část veřejnosti jako kdyby si pořád nechtěla připustit, jaké sociální problémy z toho, co se od března dělalo a nedělalo, záhy vyplynou, jak masivně vzroste nezaměstnanost a poklesnou/již poklesly příjmy obrovského množství podniků, od divadel až po hotely, jak se sníží kupní síla a poptávka po velkém spektru služeb, jaké škrty řadu sektorů potkají, nemluvě o tom, jak omezeny musely být jejich provozy (včetně akademického světa s badatelskou činností spojenou s cestováním nebo týmovou prací). Tragické na celé věci je a bude, že na ni jako vždy nejvíce doplatí ti nejchudší, řadoví zaměstnanci, ti, kteří patří k prekariátu, ztratili anebo za pár měsíců ztratí místo a sehnat nové pro ně bude ještě těžší než dříve. (Autor těchto řádků na rozdíl od blazeovaných jiných ví, o čem mluví!) V oblastech jako divadla to bude takřka nemožné, pokud se setrvá u tak absurdního systému, jako jsou stávající plošná rušení a snižování provozů dokonce bez ohledu na to, jak reálně nebezpečná, normálními prostředky nezvladatelná situace v té které zemi je. Bude-li se vývoj ubírat dosavadním směrem, bude možné kdykoli zrušit cokoli, dokonce se to nemusí už ani opravdu zdůvodňovat, prostě se řekne ,,pro výskyt onemocnění“. Za nerespektování takovýchto – sebeabsurdnějších – praktik bude možné zrovna tak ,,zrušit“ kokohokoli, zaměstnance či občana, který si dovolí víc než ,,Mitmachen“ a ,,Anpassen“, na něž bylo občanství v moderních dějinách tragicky zredukováno už nejednou. ,,Krizi“ pak lze samozřejmě natahovat do nekonečna, nejlépe s pomocí ,,nouzového stavu“, ,,chytré karantény“ a dalších ideálních nástrojů sebeodstavení posledních pravidel a svobod vyspělé demokratické společnosti.

               Pro vedení institucí typu divadel bude drastická redukce provozu ideální možností přenášet odpovědnost za všechny nedostatky z vlastní pohodlnosti a nekoncepčnosti, v dosavadní praxi neblaze známé, na následky ,,pandemie“, eventuálně se zbavovat nepohodlných zaměstnanců kvůli nutnosti šetřit nebo jejich ,,neloajalitě“, pokud proti restriktivním opatřením neprojevovali povolnost, která člověka kvalifikuje jako poslušnou součást téhož stáda, poslouchající náležitě tytéž příkazy. ,,Koronakrize“, násobená kvůli mediální hysterii nesoudným ochromením veřejného života, bude mít a už má nejen velké ekonomické následky, nýbrž i následky psychické a sociopsychické, pokud jde o posilování ,,poddanského ducha“ ve vystrašených lidech, bojících se každé teploty jako konce světa a druhého člověka, který nemá stejnou ustrašenost a poslušnost jako oni, jako ,,nepřizpůsobivého“ nepřítele, kterému je třeba přistřihnout křídla. Udávání či napadání spoluobčanů za nenošení roušky se objevilo hned na jaře v nemalé míře. Udržování lidí ve strachu a jejich ,,disciplinace“ ke ,,spolupráci“ a ,,přizpůsobení“ potřebám společnosti, které přitom stojí v protikladu k dosavadním svobodám a lidským právům, je ideální forma přípravy půdy pro ,,utahování kohoutků“, pro normalizaci autoritativního vládnutí, které se v současném světě stále nezastřeněji dere k moci.       

               Právě kvůli prohlubování neblahé redukce občanství na ,,spolupráci“ a ,,přizpůsobení se“, která stojí v základu všem totalitním režimům, kvůli šíření ,,poddanského ducha“ a volání po ,,bezpečí“ (jindy ,,stabilitě“) namísto svobody a kritické zodpovědnosti každého jednotlivce, kvůli zahrávání s nouzovým stavem, považujeme nově za tak potřebné vracet se ke Karlu Jaspersovi, totiž jako politickému mysliteli a radikálnímu kritiku Spolkové republiky, který tyto pojmy používal. Na podzim 2020 vyjde kniha autora těchto řádků Politické myšlení Karla Jasperse, která přinese obsáhlý výklad života a díla tohoto z největších moderních německých filosofů, a to s důrazem na politický rozměr jeho filosofie. Ta je často vnímána ,,vykastrovaně“ nebo v politických souvislostech zamlžována v aktuálnosti, která je právě v nich nejvyšší. Není náhodou, že právě o Jaspersových ostrých kritikách politického a kulturního směřování poválečného Německa, kritikách, které se nedají onálepkovat jako ,,neomarxistické“ tak snadno, jak to ideologové současné pravice náramně umějí, existuje z jeho díla asi nejméně výkladů, nových vydání či překladů. Jaspersovy tak nepohodlné kritiky se právě kvůli nesnadnosti její diskreditace báli jako čert kříže už v jeho době, totiž v polovině šedesátých let, kdy ji v kmetském věku s největší razancí formuloval. Jeho základní spis v tomto ohledu, Wohin treibt die Bundesrepublik? (1966), ve své době bestseller, vyšel podruhé jen jedinkrát, navazující spis Antwort. Zur Kritik meiner Schrift Wohin treibt die Bundesrepublik? (1967) ani jednou. V 60. letech se kritici těchto knih zmohli v zásadě jen na plané difamace Jaspersova údajného profesorského ,,idealismu“, ,,diletantismu“, ,,decisionismu“ a ,,elitářství“. (Podrobně o spisech i jejich ohlasech v naší avizované knize.) Jaspersova žačka Hannah Arendt naproti tomu v předmluvě k anglickému vydání knihy právem konstatovala, že je ,,docela ohromující skutečností, že filosof, a nadto německý filosof, napsal politicky nejdůležitější knihu, která v Německu po druhé světové válce vyšla“, a sice s tezí, že ,,Spolková republika Německo se nachází na nejlepší cestě k odstranění parlamentní demokracie“. Jaspers reagoval na symptomatické jevy pozdně adenauerovského Německa, jako byly diskuse o promlčení nacistických zločinů, účelové zákony o výjimečném stavu (Notstandsgesetze), ,,Spiegel-aféra“, personální a psychologicko-ideologická kontinuita s nacistickým Německem a zejména vyprazdňování spolkové demokracie srůstáním politické a ekonomické moci, oligarchizací systému, která na sebe vzala podobu velké koalice a od Jaspersovy doby se stala ,,standardem“, nad nímž se už nikdo ani nepozastavuje. Dalo by se s nemalou tragikou říci: Jaspers ukazoval, že nastane-li to, to a to, bude to už definitivní konec i té ,,Scheindemokratie“, kterou tady máme. Od té doby to vše nastalo v míře dalece předčící Jaspersovy temné vize – a přece i řada nominálních odborníků ,,zná“ Jaspersovy kritiky, a zároveň se rozplývá nad tou svou ,,západní demokracií“ (jejímž ,,nutným“ tvarem má být současný kapitalismus, tzn., s Ilonou Švihlíkovou řečeno, socialismus těch nejbohatších…).

               Jaspers prožil obě světové války, druhou jako zproštěný profesorského místa v Heidelbergu a ve stupňujícím se ohrožení po boku své židovské manželky Gertrud. Po válce se účastnil obnovy heidelberského a celého německého univerzitního provozu a dal rozhodující impulzy debatám o poválečné duchovní obnově Německa. O té psal např. v knize Otázka viny, o meziválečné době s neblahým tušením katastrofy, do níž vyprázdněná masová společnost míří, v knize Duchovní situace doby (obě i česky). Jeho kritičnost vůči Spolkové republice a Evropě vůbec, jejich neprodělání zásadní duchovní proměny, bez níž neviděl jako možné ustavení nové, lepší společnosti, s léty stoupala. Mnohé jeho soudy o německé společnosti jako kdyby byly psány pro současnost. Jaspers konstatoval, že ,,demokracie Spolkové republiky se mění před našima očima. Nastupují se cesty, na jejichž konci by nebylo ani demokracie, ani svobodného občana, možná aniž by ti, kdo po nich jdou, tento konec chtěli.“ Politické strany ,,se, místo aby státu sloužily, zmocňují státní vlády, ztotožňují se státem“ a ,,opoziční strany se přizpůsobují. Bojují o účast na moci, ne o to, aby vládu kontrolovaly.“ ,,Tendence vykonávat cenzuru v zájmu autoritářské politické vlády se zvyšuje. Projevuje se dnes skrze nepřímá opatření.“ Omezování svobody se děje ve jménu ,,bezpečí“, ,,jistoty“ (Sicherheit), ,,ochrany“ – kterou na sebe bere stále mocnější stát. ,,Apel na bezpečí v sobě“ ovšem ,,většinou skrývá určité zájmy. (…) Lidské věci nedovolují žádné absolutní bezpečí. Svoboda se může prohlašovat jen skrze svobodu v riziku. Kdo chce absolutní bezpečí, chce nesvobodu a politickou smrt.“ Mnohem spíše ,,musí obyvatelstvo hledat každou cestu, jíž vstoupí do politické činnosti.“ ,,Bezpečí má jiný smysl, když je míněno zahraničněpoliticky, nebo vnitropoliticky. Kde se (vnitropoliticky) jedná o politickou a osobní svobodu, o základní práva, tam neplatí žádná myšlenka bezpečí, když působí jako prostředek za cílem zmenšování základních práv. Bezpečnostní opatření, která ničí to, co má být zabezpečeno, jsou absurdní. Kde se (zahraničněpoliticky) jedná o vojenské bezpečí, tam platí: Nesmí se dít a nesmí být vyžadováno nic, co zmenšuje bezpečí malého státu, to znamená šanci na mír.“ (…) ,,Člověk by přestal být člověkem, kdyby mu bylo natrvalo přisouzeno absolutní bezpečí. Zvrhává se, kde si namlouvá, že je má.“

               ,,Demokracie se nazývá sebevýchovou a informací lidu. Lid se učí přemýšlet. Ví, co se děje. Soudí. Demokracie podporuje stále proces osvěty. Stranická oligarchie naproti tomu znamená: pohrdání lidem. Má sklon k tomu, upírat lidu informace. Raději ho nechat hloupým. (…) Společná nestydatost stranické oligarchie sama sebe necítí. Stranická oligarchie mnohem spíše požaduje respekt, zvlášť právě vedoucí úřední osoby, kancléři, ministři, prezidenti. My všichni, myslí si, jsme přece představitelé lidu, my přece nemůžeme být nestydatí. Jsme posvěceni volbou lidu. Kdo nás uráží, uráží lid. Silou našich úřadů máme moc a lesk, jenž nám přísluší.“ (…) ,,Protože všechny strany a vlády působí skrze lidi, a protože moc jako taková lidi kazí, je omezení moci nutné. Moc usiluje o více moci, o absolutní moc. Kalí soudnost. Stává se zlou, nestojí-li ve službě ideji, která jí dává obsah, od níž nese svůj smysl v léno. Proto každé zabezpečování, které nechává moc stávat se absolutní, přestává být zabezpečováním, nýbrž se stává zničením právě toho, co má být zabezpečeno. (…) Že dnes mocné tendence ve stranách tendují k  bodu, v němž bude ztracena naše svoboda, považuji za právě tak jisté, jako je jisté, že k tomu nemusí dojít. Pokud tyto tendence včas spatříme a s jasností nebudeme chtít, pak se jim můžeme ubránit. Je téměř nepochopitelné, že většina politiků a obyvatelstva nevidí, co se děje, a dokonce ani většina těch, kteří se toho sami účastní (jako před rokem 1933).“ (…) ,,Žijeme tak bezmyšlenkovitě provozně jako před rokem 1914, jako před rokem 1933. Katastrofa se připravuje. Jak bude vypadat, nikdo neví. Nevrátí se totéž, snad ale forma katastrofy z veřejné prolhanosti, která rodí novou prolhanost. Vyžaduje sílu, zakázat si zoufalství.“

               ,,Čest člověka, který je se sebou totožný, zmizela. Zmizela také věrnost. Nikdo nikomu nevěří a není pro nikoho hodnověrný.“ (…) ,,Schválí se zákony o výjimečném stavu, nástroj, jímž v nikoli vzdálené době vznikne diktatura. Později pak budou v případě vyhlášení vnitřního výjimečného stavu zrušeny demokracie, svoboda, veřejnost ducha. V tomto okamžiku budou všichni slabí. Budou účastníky (Mitläufer) jako druhdy s nacisty, aniž by si všimli, co se s nimi děje a co činí. Směrodatný nebude tentokrát ,Vůdce‘, ale lidé bezohledného autoritářského myšlení se všemi starými popudy, jež způsobují zkažení jednotlivých lidí a následně státu.“ (Čau lidi!) (…) ,,Všichni očekávají, že něco stojí nad nimi, vláda, státník. Ustupují před vyšším úkolem, převzít v celku osudu, tzn. politicky, vedení a zodpovědnost. Vakuum pak je ale vyplňováno muži, kteří si domýšlejí tomuto nároku, který možná vůbec správně nechápou, činit zadost. Ve svém neotřesitelném, ale fakticky nepodloženém sebevědomí jsou uznávány všemi těmito bezradnými poddanými postavy, které si mohou dovolit vše. – Když je osobní zodpovědnost občanů státu veskrze vytěsněna a odsunuta, pak chtějí, ať to přiznají, nebo ne, poslušnost. Cesta nejprve k autoritářskému panství, pak k diktatuře, je vyražena.“

V bajce Der Affe und der Fuchs (1759) jedné z nejušlechtilejších postav německé duchovní tradice, Gottholda Ephraima Lessinga, mj. velkého vzoru Karla Jasperse, čteme,

čím prosím dále

mnohým Líby vale:

,,Jmenuj mi jedno tak obratné zvíře, jež bych neuměl napodobit! Tak se chválila opice před liškou. Liška ale odvětila: A ty, jmenuj mi jedno tak opovržlivé zvíře, jemuž by mohlo napadnout napodobovat tebe. Spisovatelé mého národa! - - Musím se vyjadřovat ještě jasněji?“

Martin Bojda

31. 8. 2020, v den 210. narozenin velkého Františka Douchy

Další pojednání o zneužívání ,,koronakrize“, tentokrát z pera Libušina editora dr. Sergeye Sistiagy, viz zde: Sergey Sistiaga, Der Westen zwischen Wissenschaft und Wahnsinn.

Viz dále: Jens Berger, Covid-19 – ein europaweiter Zahlenvergleich zeigt, wie unbegründet und manipulativ der derzeitige Alarmismus ist, Nachdenkseiten.

Dále: Harald Wiesendanger, Der Corona-Knast, Rubikon.

,,Vidíme, že ten virus se v současné době chová jako v podstatě kterýkoli jiný respirační virus, tzn. viry, které způsobují infekce dýchacích cest; těch je několik desítek, dvacet nebo pětadvacet. Když si porovnáme data, která jsou, o tom, jak se chová tento virus (covid 19), vidíme, že je to velice podobné jako u ostatních virů. Tento nový koronavirus v naprosté většině případů způsobuje buď úplně lehké příznaky, anebo vůbec žádné. (...) Můžou na to někteří lidé i umřít, ale to stejné dokážou i jiné respirační viry, v tom tento virus opravdu není unikátní.“

Hana Zelena, Youtube

Dále:

Michael Tsokos, Norddeutscher Rundfunk

Prohlášení z Great Barringtonu

 John Pospichal, Questions for lockdown apologists, Medium.

Corona-Transition, Wieviele Vermehrungszyklen beim PCR-Test ergeben ein zuverlässiges Resultat?

Your Coronavirus Test Is Positive. Maybe It Shouldn’t Be.The usual diagnostic tests may simply be too sensitive and too slow to contain the spread of the virus. New York Times.

Zmocněnec WHO varuje: Lockdowny jen ožebračují lidi a vir stejně nezastaví

Libuše dodává: Kdy to konečně pochopí i vysokoškolsky vzdělaní občané? A zejména ještě do těchto průběžně doplňovaných odkazů k původnímu článku přidává otázku, na niž pořád marně hledá odpověď a velmi prosí případně kolemjdoucího čtenáře, který by tu odpověď měl, aby ji na Vyšehrad (máme i e-mail!) poslal. (Libušin bělouš pod rouškou se udusil a poštovní holubi byli z důvodu zákazu vycházení, nakupování, vybírání peněz z účtu i dýchání snědeni Chrudošovými many, a to žel i s rouškami.) Ta otázka: pořád dokola se doslova všady šíří narativ, že v současném šíření infekce koronaviru ,,sklízíme plody letního uvolnění", že ,,jsme to v létě s rozvolněním přehnali", ,,odložili jsme roušky, a tady to máme", atd. Velmi prosíme: jak je možné, aby na šíření jakékoli infekce počátkem října, nebo i koncem září, mělo jakýkoli vliv naše počínání v červenci či srpnu? Copak to je tak, že jsme se nakazili během léta, když jsme odložili roušky, a teď to tady máme? Proč dokonce exponovaní lidé tento velenesmysl neustále šíří? Je jasné, že strašení současným vývojem a nezvládáním vlády se neblaze prolnulo s – o sobě jistě potřebným – tepáním do Babiše, že se věci – s hanebnou nezodpovědností! – dezinterpretují a mediálně přiživují nejen z hlouposti a touhy po pozornosti (kterou negarantuje nic lépe než alarmismus), nýbrž i s úmyslem z věci politicky těžit. Ale vláda přece, při všem špatném, co ji vyznačuje, začala v září dělat nějaká opatření, začaly se opět nosit roušky v obchodech, divadlech, tramvajích… Považovali jsme je spíše za přehnaná, resp. – to se právě ukazuje! – neefektivní. Je naprosto jasné, že pokud se infekce někde šíří, pak tam, kde lidé roušky nemají a jsou v blízkém kontaktu, jistě tomu tak bohužel bylo u podniků jako bary, a ty má smysl nějak omezit. Ale to jsou všechno jiné otázky; my se ptáme nyní na jedinou a jednoduchou otázku k něčemu, co se českým veřejným prostorem šíří jako naprosto dominantní narativ celého ,,krizového vývoje“, co ale nedává smysl už vůbec žádný: jak může rozvolnění v červenci či srpnu souviset s infekcí v říjnu? Pokud se nákaza – navzdory opatřením, která byla podniknuta – šířila a šíří v posledních dnech či týdnech, pak proto, že lidé i přes opatření nejsou opatrní tam, kde roušky mohou sundat, anebo i přes to, že je mají. To je mimochodem – vedle všech ostatních – dobrý argument pro uvědomění, že opatření mají a účinně mohou být jen ,,intenzivní“, opravdu efektivně cílená a dodržená, nikoli extenzivní, plošná, typu zavírání celých podniků. Jaký má smysl pro (ne)šíření infekce, když se zítra nebudu smět jít projít, vrátit knihy do knihovny, nebo podobně? Jaký smysl má plošné zavírání galerií, muzeí nebo hradů? Kolik je takových v celé ČR, kde se lidé běžně shlukují, popř. kde by se to nedalo velmi jednoduše uhlídat? Děje se to možná ve frontách a některých sálech Louvru, jistě nikoli v Horních Kotěhůlkách nebo Spodních Myšákovcích: ale i tam se prostě zavře! Válka s Turkem bude, víc vám neřeknu, a to i na území, kde nebude mít žádného vojáka! Co kdyby se tam někde skrýval! Proč byla (v Německu) v létě zavřena i některá malá muzea, např. rodné domy klasiků, o pár místnostech, ,,z hygienických důvodů“? V muzeích ani galeriích se beztoho nesmí na nic sahat, málokdo to taky dělá, a ve valné většině člověk mine maximálně pár lidí, není to tak, že by se tam sdružovali jako v obchodech – kde tak činí běžně! Kromě toho v těchto institucích bývají hlídky, které místnostmi obcházejí a nemívají co dělat: tak by i v případě jakéhokoli nebezpečí ,,shlukování“ mohly dohlédnout, aby k němu nedocházelo. Chtěli jsme navštívit doslova maličké muzeum jednoho básníka, dva pokoje, v nichž pobýval, kde je jeho postel, psací stůl apod. Bylo od března zavřeno, prý by se pak muselo vše dezinfikovat. My bychom tam v roušce vešli, rozhlédli se, a zase odešli. Nic víc, nic míň. A stejně se to nesmí! Ale docela klidně jsme mohli s celou masou lidí obcovat v podnicích nebo volném prostoru před tím ubohým zavřeným muzeem, a tak tomu také bylo, proto se nákazy, světe, div se, šíří. Inu, vítejte v roce 2020! O v moderních dějinách snad bezpříkladném omezení náboženského života ani nemluvě. Naproti tomu jsme okamžitě poté, co se v září – opět, světe, div se! – nákaza zase začala více šířit, protože se zkrátka lidé mnohem více začali stýkat v uzavřených prostorech, od nového ministra zdravotnictví uslyšeli – jak omezená je kapacita lůžek a ventilátorů a jak je třeba důrazně ,,dupnout na brzdu“, jinak to systém nezvládne. Ještě jednou: půl roku, a navíc klidné léto, poté, co na jaře nedošlo ani v nejmenším k jakékoli ,,koronavlně“ v ČR, měla vláda a každá instituce na to, aby činila opatření pro případ nouze do budoucna, navyšovala kapacity, jak jen to jde, připravovala se na to, co se od podzimu dalo čekat, a i kdyby ne, pak preventivně, po tom povyku na jaře, jak se vyplatí připraven být. A sotva začalo září, první, co jsme od zodpovědných lidí slyšeli, bylo, jak omezené jsou naše kapacity!

Kapitolou pro sebe je pak disaster té karikatury, která si dnes říká (,,nezávislá“) žurnalistika, její nezodpovědný alarmismus, ,,zpravodajství z JIPek“, v němž – světe, div se! – vše vypadá opravdu neutěšeně, neuvěřitelná zpovykanost, jejímž vrcholem jsou mediální vzkazy některých ,,VIP“, kteří ani nejsou na té JIP, ale už hlásí: ,,Hanka vzkazuje: Lidi, nepodceňujte to!“ Manka: ,,Covid je prevít, žádná chřipečka!“ Blanka: ,,Byl to můj nejhorší týden v životě, myslela jsem, že je konec!“ Lidi, to už fakt není chřipečka! Pokud se chcete – lecčím – nakazit, přečtěte si jen pár takových článků, jako je kupř. tohoto zpravodajce, kterému bylo tak špatně, až se zavezl do nemocnice a vyfotil se tam, a – v souladu s bezpečnostními nařízeními – nasaďte si pak prosím roušku, obalte se obvazy, abyste se tolik netřásli, zavřete se do ledničky, a hlavně nikomu neotvírejte: https://denikn.cz/463307/mam-covid-je-mi-zle-a-bojim-se-bagatelizovani-nemoci-je-cesta-do-pekla-rika-reporter-ct-hynek/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=335302&dop_req_id=YyAKyRiDBRK-202010111855&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box     

Nijak nepopíráme ani nezlehčujeme, že někomu bylo či je (,,hodně“) špatně. Taky nám tak někdy bývá a bylo. Tak jako milionům jiných už jen v této zemi a v posledních letech! Nevidíme žádný důvod, proč bychom o tom měli takto referovat, a dokonce se při tom fotit, jako se to stalo normou dnes, a proč by se kvůli jedné infekci, jakkoli třeba – pro určitou skupinu lidí (prokazatelně cca 1%) – nebezpečné, mělo referovat a vše řídit jen a právě podle ní, a proč se tak nikdy dříve nečinilo ani nyní nečiní o žádné jiné, ačkoli jsou mnohem horší nemoci a i na běžnou chřipku v ČR loni zemřelo více než letos na covid! (A to ještě aktuálně uváděnému číslu nevěříme ani z poloviny!) Jedním si můžeme být jisti: že mediálně a politicky vytvářená a následně subjektivně si uložená psychóza může způsobit a jistě už obrovskému množství lidí působí mnohem větší potíže než koronavirus, že vlivem stresu, nedostatku pohybu, sociálního kontaktu a dalších potřeb mnozí lidé jakoukoli nemoc včetně samotného koronaviru snášejí mnohem hůře, že u všestranně vystresovaného, také sociálně a profesionálně znejistěného a izolovaného člověka se i nejmenší nákaza může rozvinout do mnohem závažnější podoby, pokud prožívá to, k čemu je dnes politickým a mediálním mainstreamem směřován. Jsou lidé s notorickými onemocněními, ,,pozitivitami“ na lecjakou nemoc, kteří přitom jsou = cítí se docela zdraví, žijí, a to, co jim normálně žít umožňuje, je právě to, že se věnují životu a tomu, co je při něm udržuje, např. kultuře, intelektuálním věcem, nikoli leží v naprosté izolaci, poslouchají, kolik lidí se stejnými ,,příznaky“ téhož dne umřelo, myslí jen na tuto svou nemoc a jen o ní všude slyší a třesou se strachy. Každý člověk, který měl v nemocnici s vážným onemocněním někoho blízkého, musí vědět, že pro překonání či zmírnění dopadů jakékoli nemoci je nesmírně důležité na ni a s ní spojené hrozby nemyslet, k čemuž patří co největší podpora jeho sociálních a kulturních kontaktů. Člověk může být (známe ze svého blízkého okolí!) notoricky a závažně nemocný, a přece celá léta, ba desetiletí žít, totiž vnitřně bohatým životem, a naopak může být v podstatě zdravý – nemít ,,pozitivity“ na kdeco, a přece zemřít, totiž úzkostí, strachem, samotou, hořkostí či ztrátou smyslu (ev. se sám zabít). A to nemluvíme o míře zanedbání péče o opravdu nemocné pacienty kvůli testování a stimulování ,,příznaků“ jednoho covidu! Když na některou JIP běžně přivezou hromadu zraněných z autonehody anebo během roku spousty umírají nejen na rakovinu, ale třeba i na nakažlivé choroby, nemá to vůbec žádné PR, natož přímo z nemocnice anebo z lůžka samotného nemocného. Dnes má takové PR pouhá ,,pozitivita“. Až namrznou chodníky – budou ,,pozitivní na led“, resp. pády a zlomeniny, zakáže se vycházet, a až příště budou mít desetitisíce lidí rýmu a nachlazení, budeme zase měřit, kolik jich dnes přibylo, doporučovat nevycházet, protože dnes byl nárůst o 100% (i kdyby třeba ze čtyř na osm), a tu ,,pozitivitu“ na rýmu brát bez ohledu na to, jestli člověk smrkal jednou, anebo stokrát za den? Rýma jako rýma, ne? Dostanete klystýr, a hotovo! A i když nemáte příznaky, můžete ji mít a šířit, tak pozor! Pro jistotu vám zakážeme vycházet, obstavíme vám účet, nu a protože nemůžete vycházet, budete bohužel propuštěn; ale my vás odškodníme koblihou, popř. úsměvem modré stračeny nesoucí do nebe ,,odkaz Václava Havla“, a dostanete zdarma druhé podpalubí na parníku po kanálu Dunaj-Odra-Labe. (Strážci kultury, která je víc než volnočasová aktivita, typu režisérských a manažerských ničitelů divadla vám k tomu rádi zahrají. Pokud mu nebudete vnucovat žádné PR, zazpívá u toho možná i slavné enfant terrible české opery!) Pokud člověk nemyslí na nic jiného, než že ,,je tady virus“ a ,,fakt hodně zabíjí“, pánové Flégrové mu dokonce s ,,naprostou jistotou“ tvrdí, že zanedlouho zaručeně zemřou desetitisíce lidí – pak už toto strašení určitě zhorší zdravotní (totiž celkový, taky psychický) stav většiny lidí a udělá z každého kašlání či teploty důvod k pospíchání do nemocnice a sepisování závěti.

A konečně je třeba zdůraznit tristní zradu základních myšlenek projektu Evropské unie, evropské integrace, totiž volného pohybu osob: represivní a manipulativní mašinérii, k jejímž projevům patří uvalování jednotlivých zemí (jako zrovna Česka) na jakousi černou listinu a povinování testem při vstupu do země, popř. zákazy vycestovat, jak tomu bylo na jaře. Není vůbec žádný důvod, proč by lidé i za současné situace neměli smět cestovat z ČR např. do Německa. I kdybych přijel na týden např. do Lipska jako nakažený a nakazil tam během svého pobytu dvacet lidí, není žádný důvod mě do země ,,preventivně“ nepustit, když do města může přijet kdokoli z 82 000 000 německých obyvatel, který může být nakažený úplně stejně. Zavírání hranic nebo různé restrikce v cestování pro příslušníky některých národů nemělo a nemá vůbec žádný obhajitelný smysl, je to typické pseudoopatření podobně jako zavírání galerií, muzeí nebo hradů a zámků – když se lidé mohou úplně stejně dobře nakazit v rámci vlastního města. Není vůbec žádný důvod, proč by do Lipska např. na vědeckou konferenci v listopadu měl moci (bez drahého testu) přijet někdo z německých velkoměst jako Mnichov či Hamburg, a nikoli někdo z Moravské Třebové nebo Jablunkova. A i když člověk buď sebe, anebo někoho druhého sám nakazí v zahraničí, bude se, v případě potřeby, každý léčit tam, kde si platí zdravotní pojištění. Kdyby někam mělo na jaře přicestovat celé Bergamo, mohlo by mít smysl takovou návštěvu zakázat. Zakazovat cestování (často spojené s osobně velmi důležitými profesionálními anebo rodinnými potřebami!) jednotlivcům, anebo je spojovat s represivní mašinérií drahých testů, které navíc platí jen krátkou dobu, je naprosto nepřijatelné, a celý způsob omezování volného pohybu doma i mezinárodně je naprostou zradou na tom, co mělo být dosavadní evropskou integrací dosaženo. Je to další důkaz prázdnoty, pouhé rétoričnosti a mediální ,,iluzivnosti“ současné (vč. evropské) politiky, toho, že nedělá nic jiného než obsluhu ekonomických a politických zájmů vybraných skupin, nikoli distribuci občanských práv a potřeb podle jejich zákonně fixovaných a také kulturně etablovaných norem.

Shrnuto a podrženo, počínání vlád a ochota lidí nechat si jejich bezprecedentní a tak křiklavě nesmyslná omezení líbit vzbuzuje přímo frustraci. Míra mediální manipulace a vytváření falešné reality, která se ale tou realitou, která je politicky a občansky přijímána a praktikována, stává, zrovna tak. Když netestujete, nic se neděje a nedochází k omezením. Když testujete, a to špatně, a účelově o tom referujete, může se změnit úplně cokoli. Jediným problémem a hlediskem úplně všeho, všech provozů i osudů, se stala jedna infekce, kterou z principu není možné prostě vymýtit. Informaci o stavu skutečnosti začala podávat situace na jednotce intenzivní péče, a to vybrané nemocnice, která je zrovna hodně vytížená nebo má nedostatečnou kapacitu. (Měla měsíce na to, aby ji ev. zvyšovala!) Novináři a ,,umělci“ varují s odkazem na to – že jim bylo ,,fakt blbě“, že měli teplotu, bolest krku nebo pocity velké únavy. Kdyby jim někdo neřekl, že to byl (a totiž bude a s třemi vykřičníky!!!) covid, nepřikládali by tomu žádný větší význam, prostě by pár dní leželi doma a léčili se jako kdykoli předtím. Kdyby měla v historii každá nemoc takové PR, jako má covid, a proti každé se přijímala opatření úměrně covidu, tato civilizace by dávno zanikla anebo zešílela. (To se jí podle všeho stane i jen díky tomu covidu, resp. jeho PR.) Důsledky si poneseme všichni, resp. samozřejmě ti, kteří důsledky existujícího ekonomického systému nesli už nyní. Totiž toho systému, v němž se pokládá za normální, že ředitel firmy má stonásobný plat oproti uklízečce, že na jednom konci města se umírá hlady či zimou, na druhém vyhazují tuny potravin, v němž se základní potraviny či jiné zboží úplně zbytečně dováží přes stovky kilometrů, kde se ,,bojuje proti terorismu“, a zároveň masivně obchoduje se zbraněmi, kde se těsně nad hranicí chudoby drží velká část společnosti, a zároveň díky nejvyšším politickým špičkám nadále dává kvést daňovým rájům, atd. atd. Komu se to nelíbí, je ,,neomarxista“, a hotovo! My si ten svůj blahobyt, kterému říkáme ,,západní hodnoty“ a ,,demokracie“, rozvrátit nedáme! Teď jsme si zvolili svou Paní Miroslavu Němcovou do Senátu, a tak máme vyhráno: Světlo tmu vždycky porazí, navíc okřídleno modrým ptákem. (Na to, že ptáci na lidi kálí, lidé zapomínají, a teď se navíc nestačí rozhlížet po koronaviru! Hle: důvod úspěchu Naší Paní ozřejmen! Jako ctitelé Charlese Péguyho se vrháme na pokračování jeho ,,tapiserie“.)

Jedno je jasné: příští rok nás čeká druhý díl, kterým nebude ,,řešení pandemie“, snaha administrovat pohyb viru, nýbrž vakcína. Mohli bychom rovnou uzavírat sázky, jak to bude vypadat, jak bude jedna vakcína americká, druhá čínská nebo ruská, jak ale ta druhá nebude mít – podle zastánců prvé – potřebné prověření, pak se ukáže, kdo se kterou jak obchoduje, pak se bude dohadovat, zda se dá očkování lidem přikázat, zda ne, a na kterou z vakcín, pak se ukáže, že i po očkování někdo je ,,pozitivní“, pak se ukáže, že to jsou celé skupiny, pak vypukne panika, že ,,tady máme třetí vlnu“, obnoví se opatření, a pak začne očkování úplně nanovo, kdy už ho lidé budou odmítat úplně, a tak dále. Je to směšný scénář? Tak nějak to prorokuje Libuše (!), komu se to nezdá, ten teprve uvidí. Každopádně se může spolehnout, že bude platit Chestertonovo: okradli nás, a teď nám nabízejí, že nás obelžou. Sígři dosavadního provozu (= byznysu) budou jimi i nadále, ti, kteří ,,varovali“ a malovali nejhorší scénáře, budou moci říkat, že oni přece varovali (a pokud se to nesplnilo, pak proto, že je trochu poslouchali, a v čem ano, pak proto, že je poslouchali jen trochu), obchodníci se zdravím, ba státem, budou obchodovat nadále, novináři budou ,,informovat“ a ,,komentovat“ podle toho, jak to jejich sledovanosti a vzdělanostní i morální nekompetentnosti bude odpovídat, většina (společenských) vědců, kteří by se měli angažovat, bude nadále mlčet a hlídat si své pohodlí, a potřební budou ještě potřebnějšími: z ,,pracující chudoby“ se jen možná stane pouhá chudoba, nezaměstnaná. Co naplat, neučí nás tento systém sám, že poctivá práce se přece vůbec nevyplácí? 

Až sociální a ekonomické krize, které přijdou, využijí příslušní extrémisté, doufáme, že nás ti, kteří se na šíření dezinformací a potlačování občanských práv podílejí, politici i novináři, zachrání. Snad k tomu pomůže, když si vyjasníme tu uvedenou základní otázku a mantru současného ,,krizového vývoje“: jak souvisí s šířením infekce v říjnu rozvolnění nošení roušek o dva či tři měsíce dříve?

12. 10. 2020

Ještě další dodatek: Ve stínu současného vývoje epidemie je třeba, když jsme o ní, resp. o politických a mediálních manipulacích s ní se spojujících, psali, dodat několik jasných slov. Ohrazovali jsme se totiž proti politickému a mediálnímu zneužívání epidemie, a dnes se v souvislosti s masivním nárůstem šíření viru, obsazení lůžek a bohužel také úmrtí samozřejmě prosazuje další vulgáta, kterou od sebe s typickou únavnou bezduchostí přejímá jeden novinář a politik za druhým, nadále tak znemožňuje opravdu racionální řešení epidemie a samozřejmě zakrývaje vlastní prázdnotu, svou charakteristiku ,,třtiny větrem se klátící“, lapající po cetkách létajících digitálním vzduchoprázdnem, aby si podle aktuálního větru tu potřebnou vyhmátli, nalepili na čelo a mávali, že také mají ,,komentář“ k ,,událostem“: Od září byla nejčastěji opakovanou a vskutku nejhloupější mantrou (co jiného je ,,fake news“ než toto, říkané ovšem právě těmi, kteří halasně reklamují, že proti ,,fake news“ chtějí bojovat?), že za aktuální šíření epidemie může to, že jsme nenosili roušky v létě. Už jsme psali o tom, jaký velenesmysl tato teze, kterou po sobě bez váhání a se svatouškovskou přesvědčeností opakoval jeden za druhým v médiích, je: Otázku, jaká souvislost může existovat mezi tím, že jsem třeba dokonce celý červenec a srpen seděl doma v roušce, a pak se nakazil hned první týden září, když jsem vyšel mezi lidi, resp. že se virus začal masivně šířit v říjnu, nám dosud nedokázal zodpovědět vůbec nikdo, a Libuše už ji položila téměř každému, s kým se o věci dala do řeči. Dobrá, jen to znovu zdůrazňujeme, protože eklatantnější důkaz iracionality valné části politických a žurnalistických řečí o covidu asi nalézt nelze. Nyní – nejen v Česku, kde k většímu rozvolnění v létě došlo – dochází k masivnímu šíření epidemie a jemu úměrnému nárůstu počtu obětí, což je velmi smutné. V reakci na to se ale opět namísto racionální diskuse a efektivní akce šíří několik extrémně manipulativních strategií, jak vývoj epidemie interpretovat tak, aby se vina za ni pohodlně shodila na osoby či celé okruhy lidí – kteří jsou mediálním a politickým mainstreamem doslova stigmatizováni jako ,,antirouškaři“, ,,zlehčovači“ atd., a to se svazáckým svatouškovstvím a alarmismem, které sugerují, že ti, kteří dělali od počátku to nejjednodušší, tj. strašili, ,,varovali“ a kritizovali cokoli, co někdo jiný (vláda) udělal, jsou ti moudří a zasloužili by metál. Boj proti pandemii se bohužel protíná s politickými boji, v Čechách extrémně, a snaha co nejvíc očernit Andreje Babiše a jeho vládu (k jejichž příznivcům Libuše věru nepatří!) se pohodlně může spojit s domněle zodpovědnou a ,,státotvornou“ mediální prezentací. Vláda přijala některá velmi výrazná opatření, velká část podniků je úplně zavřena, extrémně postižena jsou divadla a vůbec kulturní infrastruktura (extrémně absurdně muzea, galerie, knihovny aj.), roušky se nosí nejen ve vnitřních prostorách a dopravních prostředcích, nýbrž nyní (v případě nedostatku rozestupu) již i venku atd. Přesto se vir masivně šíří. Čeho je to důkazem? Že ta opatření, jak někteří také říkají, přišla pozdě? To může mít část pravdy, na posouzení toho se necítíme kompetentní, nicméně pak může být řeč nanejvýš o potřebě výraznějších omezení na začátku září, aplikace na léto zůstává nesmyslná. I v případě začátku září je to ale problematické, protože (necháme-li stranou, že např. proti neotevření škol argumentovala i řada opozičních politiků) co by omezení typu současných měla počátkem září, a tedy v době, kdy rozšíření infekce bylo ve srovnání s dneškem zanedbatelné, znamenat? ,,Absolutní preventivní medicína“ se prostě nedá dělat, není možné dopředu, když pro to nejsou hmatatelné důvody, zrušit celou sezonu nebo provoz části institucí, ve spojení s tím (což by bylo nezbytné, na to jen epidemiologové vnímající svět svými matematickými modely nemyslí) obrovské množství lidí propustit anebo domácím provozem (např. školy) výrazně sociálně postihnout (ač i to tak někde udělali – tragické sociální, a v důsledku nesporně i zdravotní!, problémy však postižení jistě cítí víc než dost, jen nemají PR; přečtěte si o zrušení celé sezony Metropolitní opery, propouštění zaměstnanců a vůbec problémech lidí z oblasti umění). Druhé a vůbec nejrozšířenější vysvětlení, nyní po ,,vyšehradské aféře“ ministra Prymuly, která jako by jim přímo spadla z nebe, dosahuje v míře úmorného opakování doslova hybridních rozměrů: i když platí dosti tvrdá opatření, lidé je prostě nedodržují, a to proto, že ,,na rozdíl od jara“ (kdy ,,jsme se tak úžasně semkli“, ,,zažili takovou vlnu solidarity“ a ,,národního sjednocení“ atd. /bylo nám v tom semknutí vskutku nevolno…/), ,,ztratili k vládě důvěru“! ,,Vláda (už) není věrohodná“, ,,lidé jí nevěří“, a k tomu přistupuje, že ,,kampáň“ ,,antirouškařů“ a ,,zlehčovačů“, neřkuli vyznavačů ,,konspiračních teorií“, lidi ,,systematicky o důvěru k přijatým opatřením připravila“. Tomu, kdo v těchto narativech a jejich uplatňování ze strany konkrétních novinářů, politiků a mediálních institucí necítí svazácké potírání ,,kontrarevolucionářů“, ,,revizionistů“ a ,,nepřátel státu“, komu se nedělá špatně z již naprosto běžných řečí ,,svobodných médií“ o tom, že ,,antirouškařům“ (co na tom, že na rozdíl od nich často vynikajícím lékařským kapacitám) by ,,se nemělo dávat tolik prostoru“, ba že ,,je třeba bojovat proti dezinformacím“, že si, jak uvedeno výše, ministr Prymula dokonce najal agenturu na sledování nekonformních názorů, tomu opravdu není pomoci: ten je už jen potvrzením, že rouška má určitě negativnější dopad sociopsychický než pozitivní dopad zdravotní a měl by dožít – aby nemusel chodit nebezpečnými, neprověřenými ulicemi, kde se náhodou někdo pohybuje a vyjadřuje nezávisle na jeho přáních – rovnou v nějakém supermarketu či lékárně. Samozřejmě, že Babišova stejně jako Prymulova osoba a vláda jsou pro nás nevěrohodné a že na jaře i na podzim udělaly řadu špatných opatření, jejichž následky neseme všichni. Na druhou stranu však je účelovou a pro rozumného nezávislého člověka urážlivou manipulací, když ,,opoziční“ politici a novináři namísto seriózní analýzy problému a strukturace jeho řešení do úmoru opakují teze o tom, že nezvládání epidemie, dané nikoli neexistencí opatření, nýbrž jejich nedodržováním, je důsledkem ztráty důvěry k vládě a premiérovi. Znáte prosím někoho, kdo se v běžném životě a také ve vztahu ke svému zdraví řídí tím, co zrovna řekl nebo udělal Babiš? Neustálým a politicky účelovým žvaněním o nedůvěryhodnosti a chaotičnosti vlády (navzdory tomu, že taková opravdu je) se nedůvěra k nim a představa chaosu teprve vytváří, zásadně poškozuje ochota lidí dodržovat ta opatření, která jsou opravdu smysluplná, a zastírá pravý důvod toho, proč se navzdory opatřením už v září virus šířil a nyní šíří mnohem více než dřív: to, že lidé na smysluplnost opatření nevěří, je proto, že absurdní opatření a mediální propaganda, kterými jsou od jara atakováni, znemožnily racionální uvažování. Lidé se neřídí tím, jak se dnes tvářil ten který politik, nýbrž podle reálných dopadů, které na jejich životy praktikovaná politika a veřejná diskuse má. Vinou obrovské míry iracionality a účelové manipulace se ve společnosti vytvořily dvě krajní pozice, které jsou obě stejně absurdní: jedna přijímá jakýkoli pokyn k omezení lidských práv a potřeb jako nutný a spásný, sepisuje závěti, nenávidí (někdy i udává) ,,nepřátele systému“ a prostě věří, je společenstvím ,,Svědků Covidových“, resp. svých domnělých politických a mediálních zachránců; druhá nepřijímá vůbec žádné pokyny k opatrnosti a odmítá i to, co zdravý rozum musí vidět jako potřebné. Toto je ale jádro problému, tato polarizace, a v ní především ta první skupina, skupina ,,korona-fanatiků“, a totiž korona-manipulantů, těch, kteří takové fanatiky z lidí udělali absurdními plošnými opatřeními a alarmistickou propagandou na jaře. To, že část lidí dnes opatření ignoruje anebo nedodržuje úplně a umožňuje šíření viru, který je pro ohroženou skupinu lidí a s nimi pro zdravotní systém nebezpečný, není primárně vina jejich nerozumnosti a nezodpovědnosti, nýbrž politických a mediálních manipulantů, kteří iracionalitou a účelovostí svého počínání racionální přístup lidí k epidemii znemožnili. Vysvětlování aktuálního šíření viru nedostatečnými či opožděnými opatřeními vlády (neřkuli nesmyslem o rozvolnění v létě, jako kdyby nenošení roušky v červenci jakkoli ovlivňovalo nákazu v říjnu) je jednostranná, účelová demagogie, která zatajuje, že k šíření dochází navzdory tvrdým opatřením, proto, že je lidé nedodržují či obcházejí (párty doma, zavře-li hospoda, apod.), a že k tomuto nedodržování dochází jen proto, že přístup naprosté většiny politiků i novinářů k epidemii byl evidentně zcela nerozumný a – jak se právě nyní ukazuje – neefektivní. Je ubohé, pokud je dnes pochopitelná nespokojenost s vývojem epidemie, spojená pro mnohé se ztrátou blízkých či práce, sváděna k ,,vybití“ na lidech, kteří kritizovali právě neefektivnost vládních opatření, a vzbuzuje se dojem, že tito lidé ,,zlehčovali“ virus jako takový, tak či onak radili k jeho ignorování a jeho dnešní bujení je tak či onak jejich vinou. Tímto způsobem se účelově útočí na prof. Žaloudíka nebo doc. Šmuclera, kteří nejprve získali mnoho pozornosti díky své (záslužné a o sobě vždy potřebné) ,,heterodoxnosti“ oproti fanatismu, s nímž se od jara začalo prosazovat takřka cokoli, co se tvářilo jako nástroj boje proti covidu, jakkoli evidentně neefektivní to bylo. Každý, kdo si přečte vyjádření zmíněných pánů i dalších osob, uvidí, že nikdy neříkali, že covid je neškodný nebo že se proti němu nemá nic dělat, naopak velmi potřebně obraceli pozornost k tomu, že je třeba jednat rozumně, přiměřeně a opravdu efektivně, cíleně na oblasti, kde opatření mají smysl, a že plošná opatření, jejichž ne-smyslnost bude lidem zřejmá, způsobí víc škody než užitku, že způsobí právě to, co dnes vidíme naprosto jasně: totiž ztrátu víry ve smysl vůbec nějakých opatření. To, že evropské vlády na jaře jednaly pod tlakem a bez znalosti viru a možných rizik a že mnohá prvotní opatření byla přestřelená, lze pochopit. Jako taková je však bylo možné akceptovat právě a toliko na počátku epidemie. Ve chvíli, kdy se plošná opatření vč. pro provozy, kde to nemělo vůbec žádný smysl, spolu s nouzovým stavem a také s děsivým způsobem informování zbytečně držela další a další týdny – a dnes ve srovnání s opravdovou krizí současnosti vidíme, jaké takřka Nic se reálně stalo na jaře, jak se šílelo ze stovek ,,pozitivních“ v desetimilionové ČR –, kdy spousta lidí přišla o práci nebo se dále propadla ve své sociální situaci, ačkoli viděla, že tomu tak je úplně zbytečně, tehdy docházelo k zásadní zkušenosti s tím, že vládní opatření a mediální alarmy jsou v rozporu se skutečností a není třeba jim věřit. Míra iracionality a represivnosti opatření v některých zemích mimo ČR byla a nadále je extrémní, zažili jsme univerzitní budovy, knihovny či maličká muzea úplně zbytečně uzavřené jako za válečného stavu a různé vědecké či kulturní akce zrušené i v létě, zažívali jsme po řadu měsíců extrémní disproporci mezi plošnými opatřeními a mírou výskytu, neřkuli možností léčby nemoci v daných regionech. To, že opatření proti epidemii ani po prvních týdnech března, které bychom omluvili, nebyla ani v průběhu doby modifikována pro jednotlivé regiony podle výskytu nemoci, že zásadní zákazy či omezení platily (a i dnes platí) v nejmenších vesničkách, kde třeba od jara nebyl ani jediný nakažený, stejně jako ve velkoměstech, a že lidé už více než půl roku poslouchají a prožívají tytéž nesmysly, že vidí, že na šíření epidemie má vliv něco úplně jiného než to, jestli v dané malé obci někdo musí zavřít svůj malý obchůdek či pohostinství (a s tím třeba přijít o svou po léta budovanou a jeho život naplňující živnost), to je pravý důvod pro to, že lidé už opatření, která pak zase sami plošně vezmou za absurdní, mají dost. Hysterie, která byla na jaře rozpoutána například v souvislosti s potravinami, kdy někteří lidé kupovali plné košíky mouky, absurdita nošení roušek venku, zavřených papírnictví a jiných obchodů či mediálního načítání denního přírůstku nakažených a zesnulých v době, kdy šlo v proporci k počtu obyvatel a jiným vč. infekčním onemocněním doslova o marginální čísla, to jsou důvody naprostého rozmělnění celé věci, ztráty důvěry a rozumné opatrnosti, a není to vina jen vlády (jakkoli ta se svými katastrofickými tiskovkami a opatřeními náramně přispívala), nýbrž všech politiků, kteří proti těmto absurditám nezvedali hlas a neupozorňovali právě na nebezpečí, které s sebou nese do budoucna, na to, že pokud se bude stokrát opakovat jen lež, pravdu pak nepozná už vůbec nikdo. V tomto smyslu např. prof. Žaloudík sehrál velmi pozitivní roli, protože do věcí jako první či nejvýraznější autorita vnášel kritický rozum, začal zdůrazňovat rozdíly mezi nákazou a nemocností, proporce mezi pozorností a opatřeními věnovanými covidu a jiným (infekčním) nemocem, namísto fetišizace roušky položil relevantní otázky ohledně její funkčnosti, upozornil, že kus látky na tváři není žádnou stoprocentní ochranou před nákazou, aj. Politici a novináři však pořád jako kdyby nechtěli přistoupit na racionální, diferencované řešení problému, při němž by se nedělala opatření plošně bez ohledu na velikost města, resp. množství nákazy v něm, na konkrétní instituce či na věkovou kategorii. Opravdu efektivní a smysluplnou mohla a mohou být jen intenzivní, nikoli extenzivní opatření, což na prvním místě znamená nikoli zavírání papírnictví či galerií v malých městech (!), nýbrž péče o zdravotnická a sociální zařízení a o nejstarší skupinu obyvatel. Plošná opatření jsou tím nejsnazším a mediálně nejvděčnějším, ,,nejakčnějším“ (podobně jako iluzi ,,akčnosti“ tak dlouho budila a pro mnohé dosud budí rouška sama o sobě), k čemu ale byla či jsou ve chvíli, když byly či znovu jsou nedostatečně zabezpečeny opravdu potřebné úseky, jako je samo zdravotnictví? Na jaře to byl nedostatek roušek a respirátorů pro zdravotnický personál, nyní hrozí problém nedostatku kapacit lůžek a zdravotního personálu. Opakujeme ale, co jsme zmínili už výše: jak je možné, že ministr Prymula hned v září, poté, co v souvislosti s otevřením škol a dalších institucí došlo – zcela očekávatelně – k výraznému šíření epidemie, mluvil o tom, že lůžek je omezené množství a že je třeba sáhnout k těm a k těm opatřením, jinak brzy nebudeme zvládat? Proč se tyto kapacity od jara masivně nenavyšovaly a proč nebyly na očekávatelnou podzimní ,,vlnu“ náhradní kapacity lůžkové i personální dávno připraveny? Nyní se v Letňanech buduje ,,polní nemocnice“. Jestli je to to pravé řešení, nechť posoudí jiní, Libuše ale pořád nemůže pochopit několik opět základních fakt, s nimiž by se dalo a snad mělo pracovat, opět: racionálně pracovat s existujícími podmínkami, nikoli problém zdvojnásobovat iracionálním přístupem k němu a řešit jen naoko. Tato fakta v krátké společné debatě v televizi velmi rozumně pojmenovali ředitel největší české nemocnice (FN Motol) Miloslav Ludvík (ČSSD) a poslanec a lékař Bohuslav Svoboda (ODS), a o žádném z nich jsme následně nezaznamenali žádnou další debatu, jakkoli se nám zdála naprosto zásadní. M. Ludvík zde (14. 10.) jasně řekl, že v Motole je 116 pacientů s covidem, z nichž je 64 ,,lehkých nebo bezpříznakových úplně“ (!) a 10 v těžkém stavu. Zároveň je nemocnice ,,připravena na dramatické navýšení kapacit“, nijak nekolabuje, a je připravena během pár dnů připravit dalších 350 volných lůžek, ,,všechny pod kyslíkem“! Nelze dostatečně zdůraznit tato fakta, o nichž se přitom příznačně mluví tak málo (na rozdíl od ,,jednoduchých pravd“ o ,,celkovém kolapsu“ nebo ,,plošných zákazech“): v největší české nemocnici je ze 116 pacientů deset ve vážném stavu a polovina nemocniční péči, natož intenzivní, vlastně nepotřebuje! Sdělení B. Svobody to dobře dále doplnila: ano, je matematicky spočítáno, že při současném vývoji by nemocniční kapacity v ČR (které jsou samozřejmě různé v jednotlivých nemocnicích a krajích, některé jsou v mnohem horší situaci než Motol) došly. Nicméně, to, co je třeba dělat, je tu situaci racionálně řešit, pracovat tak, aby ke kolapsu nedošlo, a tomu namísto katastrofických scénářů a plošných zákazů navzdory tomu, že nefungují (nejsou dodržovány) ani tam, kde jsou nutné, pomoci na prvním místě právě tím, že akutní či intenzivní lůžka v nemocnicích nebudou blokovat pacienti s lehkým průběhem. Těchto pacientů je přitom dnes více než 50%! ,,V okamžiku, kdy toto odstraníme, získáváme dvojnásobný čas,“ dodává Svoboda. (https://ct24.ceskatelevize.cz/3206746-udalosti-komentare-svoboda-ludvik-a-sagan) To, že nemocniční kapacity z velké části blokují pacienti nevyžadující intenzivní péči, souvisí s tím, že často nemají potřebné zázemí doma (žijí např. sami a ani základní péči by jim nikdo neposkytl). Velice efektivní by proto bylo, aby pro tyto ,,lehké“ pacienty byly využity kapacity mezitím nevyužívaných českých lázní. Lázně jsou v každém z krajů ČR a skýtají – podle obnoveného apelu B. Svobody v tomto smyslu z 22. 10. – ,,až 22 000 lůžek pro pacienty s lehčím průběhem nemoci, nebo pro ty, kteří potřebují sociální hospitalizaci. Lázně už mají zdravotnický personál, který by se mohl po krátkém proškolení ihned zapojit, jde až o téměř 500 lékařů.“ Jak je možné, že se o základních faktech a možnostech řešení, jako je blokace nemocnic více než polovinou covid-pozitivních lidí s lehkým průběhem a jejich přemístění do lázní, které jsou v každém kraji a skýtají až 22 000 lůžek včetně zdravotního personálu, téměř nemluví? Proč se o tom nepsalo a nepíše, proč se na to neptají novináři ministra Prymuly či premiéra Babiše, a proč ovšem tyto možnosti nebyly už dávno využity, proč se zapojení lázní pro péči o pacienty nevyžadující akutní péči už dávno (pro očekávatelnou podzimní ,,vlnu“) nepřipravilo? Mělo by to určitě větší smysl než apokalyptické strašení Jaroslava Flegra, který jen matematicky vypočítává, kdy přibude kolik nakažených a zesnulých, a že proto je třeba udělat ta a ta (pokud možno absolutní) opatření, jako kdyby neviděl, že je možné – a nezbytné – dělat i jiné věci než zavírat doma a počítat/zvládat covid-nemocné. Snad každý zdravotní systém by musel zkolabovat, když v něm bude ležet větší část pacientů, kteří akutní péči nepotřebují. K příčinám této situace však patří opět mediální strašení brzkým kolapsem a hrůznou podobou působení viru, které ve spoustě lidí vyvolává psychózu a žene je do nemocnice a do mnohem horšího stavu, než by bylo nutné, s problémy, které by jinak brali jako běžnou, maximálně těžkou chřipku a jít s nimi do nemocnice by je vůbec nenapadlo. Své si tady, jak už řečeno, odbyla samozřejmě řada tzv. VIP ,,osobností“, které kvůli horečce a slabosti právě pospíchaly na JIPku, následně se tam fotily a posílaly hrůzné, resp. naučně ,,varovné“ vzkazy, aby to lidi ,,fakt nepodceňovali“, asi jako ten Princ ve Vorlíčkově ,,Šípkové Růžence“: ,,Já měl taky často rýmu a kašel. (…) Takovou rýmu jako já neměl nikdo na světě! Vypadalo to, že už vůbec nezůstanu naživu!“

Nezbývá než doufat, že zodpovědní politici, popř. ředitelé nemocnic, si budou počínat rozumně a opravdu efektivním využitím existujících možností zabrání kolapsu, který by více než virus sám mohla způsobit spíše iracionalita v zacházení s ním. Vyslovujeme tuto naději a některé uvedené korekce dezinformací, jimiž je veřejnost zaplavována, s nemalou obavou a mrzutostí, protože nás ještě před několika týdny skutečně nenapadlo, že by se situace mohla vyvíjet takto špatně: opět ale budiž zopakováno, že ne kvůli samotnému viru a tomu, že jsme ho ,,podceňovali“, nýbrž kvůli míře iracionality v přístupu k němu, jež především nese vinu na tom, že dnes jsme tam, kde jsme: že lidé už nevěří žádným opatřením a že polovinu covidových pacientů tvoří pacienti lehcí či přímo bezpříznakoví. V takové situaci nemůže žádný systém nezkolabovat. Tam, kde jsme, nejsme jen proto, že se něco dělalo pozdě, nýbrž kvůli nesmyslnosti a nelidskosti velké části toho, co se dělalo už od jara a čemu dělala osudovou reklamu média, tvářící se jako hradba kontroly, svobody a zodpovědnosti, ve skutečnosti však hradba iracionality, manipulace a nekulturnosti. Naprostá většina novinářů není schopna pojmenovat opravdové problémy a s nimi konfrontovat odpovědné činitele, nýbrž přebírají ,,agendu“ od nich a podávají k ní toliko (patřičně bezduché) ,,komentáře“. Nejtypičtější to je v souvislosti s kulturou a kulturní politikou, v níž neznáme doslova ani jediného aspoň vzdáleně kompetentního novináře, který by např. u příležitosti rozhovoru s některým umělcem nebo ředitelem umělecké instituce byl schopen položit dotazy aspoň trochu mířící k opravdu podstatným věcem a neumožňoval mu jen se prostě prezentovat. V oblasti zdravotnictví se pitomost a služebnost velké části médií ukázala, když se začala div ne se slzami ,,loučit“ s báječným ministrem Adamem Vojtěchem, který se náhle stal takřka šoubyznysovou hvězdou, ačkoli má zásadní odpovědnost za absurdní nařízení na jaře a nedostatečnou přípravu na podzim, zanedbání přípravy záložních lůžkových i personálních kapacit na ,,druhou vlnu“ ad. V plošných opatřeních v souvislosti s koronavirem (záměrně neříkáme proti němu, protože velká část z nich byla na jaře a následně prostě nesmyslná), opatřeních, která zásadně zkomplikovala život velikému množství lidí, spoustu připravila o práci nebo o duševní zdraví spojené s určitou také duševní hygienou, svobodou, dosažitelností nejbližších, sociálními kontakty a kulturním životem, se kromě jiného zase jednou projevil ohromný nedostatek sociálního porozumění pro odlišné potřeby a možnosti lidí v malých městech ze strany pražských politiků a novinářů, popř. intelektuálů, kteří plošná opatření tak či onak podporovali. Spousta lidí jako kdyby nedovedla pochopit, že dopady opatření, jako byla ta na jaře, pro sociálně slabé jedince či rodiny a pro menší města či obce mají mnohem horší dopady než v Praze. Novinářští akvizitéři nás neustále zahrnovali příběhy umělců, kterým se teď moc špatně daří a někdy museli začít rozvážet jídlo. Neuvědomují si ,,privilegium“, které v Praze dosažitelnost takovýchto flexibilních prací představuje, to, že ve valné většině ostatních (menších) českých měst a obcí takové pracovní příležitosti jako v Praze nejsou a že navázat tam po obnovení provozu na práci, v níž člověk předtím zkrachoval, popř. vůbec sehnat práci, natož v tomtéž oboru, v němž předtím mohl pracovat řadu let a uskutečňuje to nejvlastnější ze sebe, je mnohem těžší. Mediální ,,komentátoři“ (ti drzejší a upovídanější si po pár letech praxe začínají říkat ,,analytici“) se pozastavují nad tím, že lidé už opatřením nedůvěřují a prostě je nedodržují – a když mají říct proč, samozřejmě to svedou jen na vládu. Ta má jistě lví podíl, na jaře dělala opatření úplně absurdní a přehnaná, na podzim nedostatečná, ale to, že tvrdá opatření, která jsou přijata, nepřinášejí efekt, je, jak řečeno, výsledek především toho, jak se s celou epidemií od počátku zacházelo, jaký mediální obraz se o ní tvořil, totiž obraz naprosto vzdálený realitě. Nadávají lidem, že se neumějí zříci stýkání a třeba společného popíjení – naprosto nechápajíce, co pro lidi blízkost jiných, jisté uvolnění a pocit radosti znamená právě ve světě, v němž lidé jako jednotlivci prožívají stále méně naplnění a smyslu, v němž jsou odsouzeni k bezduché práci v digitalizovaném, dehumanizovaném provozu ovládaném velkými korporacemi a kulturně a sociálně vyplňovaném obsahy a vztahy, které člověku neumožňují se stýkat s pravým určením sebe sama a světa. Nechápou, že právě to způsobuje velikou frustraci lidí mimo velká města, z nichž segregace a centralizace globalizovaného kapitalismu udělaly provincie větší, než tomu bylo dříve, v neposlední řadě kulturně (srov. např. úpadek regionálních operních divadel v ČR). Nechápou, co v malých městech znamená masivní pohlcení někdejších drobných obchodů a živností současnými supermarkety a velkými firmami (to po letošním roce nadále poroste!) a jaké sociální důsledky nese, jaké odcizení mezi lidmi a mezi člověkem a jeho prací, jaké vyprázdnění smyslu a také zpustošení řady míst, v nichž po někdejších obchodech dnes zůstávají jen prázdné výlohy či obchody s alkoholem. Přijeďte se, milí Pražané, podívat do některých slezských či severočeských měst, to něco uvidíte! A pak zase můžeme nadávat, jak jsou lidé hloupí, malověrní, že jsou s tím svým porevolučním ekonomickým a demokratickým zázrakem nespokojeni, nepociťují důvěru ke státu či Evropské unii apod. Autor těchto řádků má dost vlastních zkušeností s dehumanizací a desocializací dokonce z prostředí humanitních věd: s tím, jak se nevyplácí poctivá práce, jak strašně upadlé jsou mezilidské vztahy a hodnotové standardy a jak slušnost a vzdělanost často platí za úsměvné přežitky.  O tom, co destrukce psychické stability a sociálních jistot či kontaktů pro člověka znamená, co znamená jeho izolace, extrémně u opuštěných, anebo hospitalizovaných starých lidí, psali alespoň tady: https://www.heise.de/tp/features/Gesichtslose-und-distanzierte-Menschen-4930633.html?seite=all 

Martin Bojda

25. 10. 2020

Srov. také rozumné vyjádření této nadmíru kompetentní dámy, tak odlišné od mediálních sebeprezentací pana Flegra - který na jednu stranu usiluje o to, aby byl brán vážně, na druhou stranu své ,,nejčernější" scénáře stylizuje jako žvatlání ke kocouru ,,Micíkovi" a zveřejňuje jednak jeho fotky, jednak fotky své v úmyslné stylizaci arcipodivína:

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/nedesme-lidi-covid-zvladame-rekla-primarka-infekcniho-oddeleni-bulovky-40340297

Tady pár statistik:

Nový aktuální dodatek: Pokud by někdo měl pocit, že Libuše posuzuje politiky či novináře (což rýmuje se nenáhodně na lháře) příliš černě, nechť prosím sleduje, jak nehorázným způsobem se referuje o obrovské demonstraci, k níž nedávno došlo v Lipsku. Na této demonstraci se sešlo na 45 000 lidí, což rozhodně není běžné a zanedbatelné číslo. Česká média včetně veřejnoprávných o ní přesto, na rozdíl od bezpočtu naprostých podružností, nepřinesla téměř vůbec žádné, natož důkladné zprávy! To, jakým způsobem se v reakcích na ni demaskují mainstreamová média německá, však téměř bere dech. Na této demonstraci byli i někteří Libušini přátelé, ti tam zase mnoho lidí viděli a s mnohými mluvili, a tak máme i bezprostřední svědectví o tom, že tato demonstrace se opravdu nedá shodit jako kravál nějaké skupinky chuligánů. Byly tam tisíce úplně obyčejných a rozumných lidí, kteří poctivě pracují a mají nějaká základní občanská práva. Jak o nich ale informovala ,,svobodná" německá média? Účastníci byli paušálně a ihned v ,,nezávislých" zprávách (nikoli v osobních hodnotících sloupcích a např. po několika dnech) představováni jako ,,Linksextremisten", ,,Verschwörungstheoretiker", ,,Corona-Leugner", ,,selbsternannte ,Querdenker'", ba ,,Esoteriker"! Zdaleka nejodpudivější v tomto ohledu bylo a zůstává ,,zpravodajství" plátku Der Tagesspiegel: prosím čtěte tyto difamace a vyzývavé řeči o tom, jak mohla policie zůstat ,,tak bezmocná" a co asi bude/má dělat nyní, to volání po ,,odvetě" vlády a policie, a pokud se vám z toho zvláště v německém politickém a jazykovém prostředí nedělá špatně, pak víte málo o tom, jakým způsoem se psalo ve 30. letech! Samozřejmě, že na každou demonstraci, natož tak masovou, se vždy nalepí i část hrubých lidí, kteří se chtějí ,,vyřádit", zapalují petardy a bůhvíco, ale identifikovat s nimi desetitisíce slušně a právem demonstrujících jiných lidí, ponoukat proti nim ostatní a stavět policii a vládu jako ty, kdo by měl ,,konečně" přitvrdit - to je zpravodajství totalitních režimů! Rudé právo bylo proti některým současným německým ,,svobodným" médiím neškodné. Všimněte si, jak se zároveň ,,nenápadně" celá věc otáčí proti levici, jak se nálepkuje ,,extremismem" (,,neomarxismem") a volá po ,,pořádku" a ,,bezpečí" - některým už chybí jen ta hnědá košile! Položte si otázku, kdo a proč tak či onak píše, v souvislosti s Lipskem (a už předchozími nepokoji ve čtvrti Connewitz) o levici a o projevech nesouhlasu s vládní mocí, a pokud vám nic z toho nevadí - nu, pak se podle všeho brzy dočkáte! V Německu se má za pár dní schválit zákon, proti němuž právem vznikla petice jako proti novému ,,Zmocňovacímu zákonu". Pojmem ,,wird ermächtigt" se to v něm vskutku jen hemží - a ,,demokraté" z Tagesspiegelu se s ním konečně dočkají pořádku! Teď už nebudou muset psát, že chudáci policisté byli ,,verängstigt" (!), teď si bude vláda a policie konečně zase moci na každého došlápnout, jak bude - v zájmu ,,bezpečnosti" a ,,pořádku" - třeba. Jak citováno s Karlem Jaspersem, komu to nevadí, stává se už teď ,,Mitläuferem".

https://www.citizengo.org/de/pt/183319-dringend-umfassende-aushebelung-unserer-grundrechte-stoppen

https://www.tagesspiegel.de/politik/kritik-an-polizeistrategie-wie-konnte-die-querdenken-demo-in-leipzig-so-eskalieren/26603100.html

https://www.tagesspiegel.de/politik/drohungen-vor-querdenken-demo-in-leipzig-coronaleugner-veroeffentlichen-ramelows-privatadresse/26593378.html

https://m.tagesspiegel.de/politik/querdenken-demo-in-leipzig-lambrecht-verurteilt-gewalt-forderungen-nach-aufklaerung/26600184.html

https://www.zeit.de/2020/47/leipzig-demonstration-querdenken-corona-leugner-polizei?utm_referrer=https%3A%2F%2Fwww.google.cz%2F

O tom, jak ,,kriminalita krajní levice stoupá", srov. Českou televizi a jejího snad nejtrapnějšího guru Jakuba Železného: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3183264-lipsko-se-potyka-s-nasilim-krajni-levice-extremiste-utoci-na-policisty . Samozřejmě, že se nám nelíbí, když kdokoli kohokoli fyzicky napadne - ale diskreditovat tímto způsobem (,,krajně levicovou" = vůbec nějakou?) kritiku toho, co dokonce ČT sama označí, ale ani v nejmenším neproblematizuje, totiž ohromného růstu cen nemovitostí a ,,vytlačování méně movitých z původního místa bydliště"? Copak není problémem právě toto, kapitalistická segregace a likvidace základních práv, totiž práv na důstojný život, bydlení apod.? Nebo na participaci na kulturním životě, která se při cenách knih či lístků do divadla stává pro spoustu lidí prakticky nemožnou? Pokud jde o Lipsko, prožili jsme tam jistý kus života, a tak víme, jak to tam vypadá, a nenecháme se opít rohlíkem. Otřesné nejsou (jen) občasné výstřelky naprosto minoritních skupin, na něž se účelově svádí pozornost, nýbrž praktiky současného kapitalismu, které nejsou ničím jiným než časovanou bombou naprostého sociálního rozvratu. Ony jsou důvodem frustrace a agresivity některých lidí, jistě ne dlouhá chvíle. (Kromě jiného jsou důvodem zpustošení celých městských částí, zrovna v tom Lipsku. Ale zpustošení se netýká jen míst, týká se hlavně slabších sociálních skupin!) Každý novinář, který referuje o ,,násilí krajní levice", ale neobjasňuje jeho příčiny, a sice právě násilnost existujícího systému, je komplicem tohoto systému a jeho stále otevřenější diktátorské, antihumánní orientace. Česká televize v odkázaném videu přinesla reportáž, která referovala nikoli o sociální politice Německa, nýbrž o extrémních projevech - toho, co ani nedovedla vyvodit jako reakci na tuto politiku. Její reportér doslova zakončil tím, že ,,v místních nepokojích se zrcadlí situace celé země: kriminalita hnaná krajně levicovým smýšlením vzrostla v Německu za předloňský rok o 40%." Tedy: problém Německa spočívá v ,,krajně levicovém smýšlení", které ,,žene" kriminalitu, a to naprosto bezdůvodně. To je doslova kvintesence zpravodajství současných médií. Ale pomoc už je na cestě: říše se dočká pořádku díky pravicovým poslancům, kteří předloží zákon na trestání ,,krajně levicové kriminality". Bude jí přesně ta, kterou za ni označí, a toto označení se bude dít zhruba tak jako analýza současné situace Německa z dílny České televize! A komu se nelíbí tento styl referování, ten ,,útočí na svobodná média", což je univerzální způsob likvidace jakékoli jejich kritiky, a bude potrestán stejně. Dělá se z toho ouzko. Každopádně, novinářů pro ten příští Pořádek tady máme víc než dost, už jsou nachystaní, aby mohli tomu pořádku dělat ,,hlídacího psa".

13. 11. 2020

Více zde:

Christof Kuhbandner: Warum die Wirksamkeit des Lockdowns wissenschaftlich nicht bewiesen ist, Telepolis, 18. Dezember 2020.

Sergey Sistiaga, Frieden, Freiheit, Demokratie!, West Windows, Universität Erfurt, 15.12.2020.

,,Je tady snaha společnost vystrašit. Nejsem příznivcem konspiračních teorií, nelíbí se mi ale snaha některých médií a politiků strašit covidem více, než je potřeba. (...) Musíme se naučit žít s nemocí, která se jmenuje covid-19. (...) Viděl jsem teď někde titulek: ,Zbraň si koupit můžu, pastelky ne. Nerozumím tomu.' A já také ne. A zdůvodnění typu: Je třeba střílet přemnožené divočáky?!? To je s prominutím jak citát od Járy Cimrmana. Chybí jasné vysvětlení a odborné argumenty. (...) Jsme pokusní králíci v rukou teoretických imunologů, matematiků a experimentátorů, kteří si tu modelují různé situace. A je tady deset milionů lidí – ,pokusných' králíků. (...) Pokud vám ty modely a predikce řeknou něco, co se pětinásobně liší od toho, co se stane, tak to není predikce. To je metoda pokus-omyl." (Asi tak, Micíku!) (...) ,,My musíme především lidem vysvětlovat: v první řadě hygienická pravidla a očkování rizikových skupin. Nesmíme přestat být lidmi! Člověk musí komunikovat, musí se setkávat s ostatními… Nikdo nechce žít v představě, že jsme a budeme zavření. (...) Vyčítám jí to, že ta pravidla byla nerovnocenná. Pravidlo, aby byl určitý počet lidí na danou plochu, je rozumné. Ale kladu si otázku, proč nemohly být otevřeny malé obchody za stejných pravidel. Jeden člověk na patnáct metrů čtverečních. Proč nemůže být otevřeno knihkupectví, výtvarné potřeby, papírnictví? Patnáct metrů a rouška. Jaký je rozdíl, když jdu do hypermarketu, a proč nemůžu jít do domácích potřeb na rohu Milady Horákové a Kamenické? Tam přece může být cedulka: V naší prodejně mohou být najednou tři lidé." Nic jiného neříká celou dobu Libuše - proč to nechápe naprostá většina politického a mediálního mainstreamu a jejich volo-voličů? ,,Lidé přece jezdí do práce. Sedí v narvaném vlaku. V kupé je osm lidí s rouškou. Ale v restauraci, kde sedí proti sobě čtyři lidé, tak to nejde? Nebo když už měli otevřeno, tak museli zavírat ve 20 hodin, a ne o dvě hodiny později. Vždyť je to nesmysl! A pro opatření chybí odborná argumentace. Měli bychom více používat zdravý rozum. (...) Prostě někoho něco napadlo, tak se to zavedlo. Pro to nejsou žádná data. Stejně jako když někdo tvrdí, že děti nesmí do škol, protože děti tu nákazu přenášejí. Ať mi někdo ukáže data, která to potvrzují. Ta nikde nenajdete." Libuše už vážně neví, co k tomu ještě říci. To, co jsme prožili a prožíváme v souvislosti s koronavirem, je absolutní desaster nejen zdravého rozumu, nýbrž také - a zejména - veřejné mravnosti a zodpovědnosti. Jsou to orgie politické a mediální manipulace a tyranie poctivých občanů, v případě mnohých jejich sociální likvidace. Každý, kdo se na tom svou servilní poslušností v nošení roušek na opuštěné ulici apod. podílí, nese a ponese přímou zodpovědnost za sociálně-ekonomické a politické důsledky teroru, který pod záminkou koronaviru v roce 2020 některé evropské vlády vedly. Komu nestačí příklad předvánočního uvěznění masy lidí v autech na anglickém pobřeží, tomu není pomoci. Připevnit masku a zhasnout. 

Aktuálně jsou prý v Čechách čísla ,,pozitivních" mimořádně vysoká. Důvod (světe, div se): Vánoce. Čeho to má být důkazem, resp. novým spouštěčem? Nutnosti dalších uzavřených institucí? Ne. Masivní šíření epidemie i při extrémních (a extrémně absurdních) restrikcích je nejlepším důkazem toho, že přijatá opatření jsou neefektivní, že věc prostě neřeší, že infekce se přenáší i nezávisle na tom, zda jsou otevřeny malé obchody či kavárny. Lidé se prostě scházejí osobně, stýkají se či žijí pospolu a pohyb viru se nedá ,,zadministrovat". Kromě toho je třeba konečně přiznat, že v jiných zemích se virus na podzim začal šířit a aktuálně šíří úplně stejně (masivněji než v létě), bez ohledu na to, jaká opatření byla v létě atd. Tato fakta, šíření viru navzdory extrémním, a sice zcela nesmyslným a pro masy lidi nesmyslně omezujícím či likvidačním opatřením, by konečně měla zodpovědné činitele vést k přemýšlení. Epidemii nevyřeší extenzívní opatření, řešením není sledovat stanovené ,,stupně" šíření infekce a podle nich zhasínat či rozsvěcovat stále další provozy, nýbrž opatření mohou a dávno měla být jen ,,intenzívní". Nyní je po mnoha měsících už zbytečné o tom dlouze mluvit, prostě metoda ,,pokus-omyl", ,,vypínání-zhasínání" a extenzívní a iluzívní ,,akčnosti" se jako rozbředlá bramboračka táhne celým rokem. O tom, že ani ve chvíli, kdy se zase mluví o zahlcení některých nemocnic, opět nikdo ani nešpitne o využití lůžkových a personálních kapacit lázní, které jsou v každém kraji ČR, je škoda mluvit.

07. 01. 2021