„Je téměř nepochopitelné, že většina politiků a obyvatelstva nevidí, co se děje, a dokonce ani většina těch, kteří se toho sami účastní (jako před rokem 1933). (…) Schválí se zákony o výjimečném stavu, nástroj, jímž v nikoli vzdálené době vznikne diktatura. Později pak budou v případě vyhlášení vnitřního výjimečného stavu zrušeny demokracie, svoboda, veřejnost ducha.“

Karl Jaspers

Nyní, počátkem března 2021, je to právě rok od toho, co bychom mohli nazvat začátkem konce, totiž konce opravdové svobody a kultury v České republice a současném světě vůbec. O průběhu tohoto procesu jsme psali obsáhle výše, nebudeme to nyní znovu opakovat. Je třeba jen důrazně upozornit na to, že již rok je nejen veřejný, nýbrž i v nejintimnějších potřebách jednotlivce individuální život lidí doslova ochromen soustavou bezprecedentních omezení ze strany státu, která společnost doslova terorizují a neoddiskutovatelně odstavila svobody, které jsou oficiálně prohlašovány za nedotknutelné. Již rok prožíváme něco, co se tváří jako ,,boj proti pandemii“, samotným tímto trváním a realitou přeplněných nemocnic i po roce se však usvědčuje z absolutní neefektivnosti těchto opatření. To, co prožíváme doopravdy, je institucionalizovaná represe a fašizace společnosti, odstavení občanských svobod a základních lidských práv a psychická i materiální likvidace velké části společnosti. Za tento rok se institucionalizovalo, že to, co dříve bylo samozřejmým občanským právem, je protiprávní, že občané nemají právo se svobodně pohybovat, setkávat či vzdělávat, nýbrž jejich právo je totožné s ad hoc podle současných mocenských konstelací měněným ,,právním“ řádem, totiž nouzovým stavem, podle nějž lze prakticky bez omezení terorizovat každého, kdo se byť sebeabsurdnějším a sebetotalitnějším opatřením nepodřídí. Je třeba sem umisťovat celé spousty videí neskutečných brutálních zásahů policie v různých zemích včetně Česka, která – jak se ,,decentně“ říká – ,,pacifikuje“ neposlušné občany? Je třeba přidávat další a další odkazy na propagandistický způsob zpravodajství médií včetně těch veřejnoprávních, způsob, který ,,nový pořádek“ legitimuje a neposlušné pomáhá stigmatizovat a terorizovat úplně stejně jako propagandistická média někdejších totalit?

               Covidová ,,pandemie“ je především akvizicí stávající politické moci a nástrojem fašizace a dekulturace společnosti, je děsivým příkladem moci mediální manipulace a jí prostředkovaného politického utahování kohoutků a odstavování základních opor právní a kulturní společnosti. Psychické, materiální a sociální-vztahové ruinování lidí je prostředkem jejich zotročení a ovládání: lidem byly svévolnými zásahy moci, vymykajícími se jakémukoli právnímu i zdravotně-vědeckému rámci, odňaty možnosti vůbec být sami sebou, ze sebe a s jinými, pro své blízké, byly zničeny jejich životní projekty, pracovní místa i díla, a dokonce se jim (jejich dětem) brání ve svobodném vzdělávání, které totiž je založené na duchovnosti, svobodě a socialitě, není jen nějakým transferem ,,informací“ před digitální sítě! Proud digitalizace, likvidace mezilidských kontaktů a možnosti živé účasti na duchovním životě, ve škole, divadle, koncertní hale či kostele, je strašlivou pastí, do níž tato společnost sama upadá a z níž k plné lidskosti, svobodě a sociálním vztahům, nebude návratu. Žádný nový Beethoven, Hugo, Smetana či Rolland se z ,,digitální výuky“ a chození po ulici v masce nezrodí. Umělecké dílo, básnické, hudební či (zejména) dramatické, a duchovní poznání je něčím mnohem víc než ,,informací“, kterou o něm podává digitální reprodukce, a mezilidské vztahy jsou něčím mnohem víc než ,,vidění“ a ,,lajkování“ se kdesi na sítích. To, co se z takového provozu může a podle všeho má zrodit, je pouze poslušný nesamostatný tvor bez opravdového ducha, srdce – a právě kusu odvahy, která k tomu nezbytně patří.

               Existence je dialog, vztah a proces, a už proto něco otevřeného a ,,nejistého“, vždy je to ,,risk“, ukazoval například Karl Jaspers. Ten si jako lékař, a zároveň filosof, dával obzvlášť záležet na rozlišování a boj proti konfuzím umožňujícím ,,zkázu rozumu“ (zase s György Lukácsem řečeno). Jaspers ukazoval sklon člověka mediálního věku k nechání se manipulovat ve prospěch svého pohodlí, sklon předávat rozhodování, a dokonce svůj vlastní osud, do rukou jiným, kteří se totiž tváří jako ,,experti“, kteří teprve vědí, co je člověku třeba, a udělají to za něj; vyřeší všechno za něj, nejlépe – budou žít za něj. Ve společnosti se objeví – další, nikoli první a nejhorší – respirační onemocnění. Každý normální člověk ví, že pak má smysl si dávat pozor, nenechat na sebe kašlat evidentně nemocným člověkem anebo nechodit s kašlem či horečkou za prarodiči. Zrovna tak ví, že různým způsobem zvýšeně indisponovaní lidé snášejí takové nemoci hůře, že však podlehnout může zrovna tak – na jakoukoli zdánlivě neškodnou nemoc – i člověk docela zdravý či mladý. Nikdy však nikoho nenapadlo chtít ,,administrovat“ pohyb jakéhosi viru politicky, ve jménu ochrany před ním prakticky bezmezně likvidovat všechny ostatní lidské potřeby včetně obživy a základních lidských práv, zásadním způsobem omezovat a zanedbávat péči o jiné a mnohem vážnější choroby a ,,chránit“ se před respiračním onemocněním tím, že člověk i v prostředí, kde vůbec nikdo není, na opuštěné ulici či v parku, povinně nosí masku, ba dokonce respirátor, zavře malý obchod, malé muzeum či galerii, ba dokonce botanické zahrady! To až současná politická šikana a mediální propaganda učinily z něčeho takového samozřejmost – a jakkoli právě vývoj v ČR posledních měsíců dokazuje, že zavedená opatření, která brutálně omezují základní lidská práva a potřeby, jsou naprosto neúčinná, nedovede tato společnost nadále nic jiného než ,,zpřísňovat“ stále stejným, právě již rok nefungujícím způsobem a přikazovat respirátor i na volné ulici. Kdo se v jakémkoli ohledu nepodvolí (neuposlechne jakékoli výzvy policie, aby dělal totéž co zbytek stáda), může být ,,zpacifikován“ způsobem, který dnes a denně vidíme jako samozřejmý – povalen na zem, odveden, brutálně zasažen prostě proto, že – jde po ulici. Většina občanů k tomu mlčí úplně stejně, jako mlčela k teroru Židů nebo k šikaně za komunistického režimu, je to ,,strukturně“ docela totéž, a to s oporou ve svévolné protiprávní politice a masmediální propagandě. Dříve si ,,neškrtnul“ ten, kdo neměl správný rasový či třídní původ nebo ten správný názor, dnes ten, kdo nedělá všechno, co mu ukládá nejnovější protiprávní či protilidské opatření vlády, kdo jen svobodně jde po ulici bez masky, kdo by chtěl jít do knihovny, do divadla, do kostela, popřípadě se projít ,,přes čáru“ svého okresu! Tato svévolná opatření jsou v přímém rozporu s ústavou, lidé však jsou ,,pacifikováni“ za nedodržování jich, nikoli ústavy.

               Svévole chování české vlády byla neskutečným způsobem demonstrace síly doložena před pár týdny, když vláda vyhlásila nouzový stav bez ohledu na to, že ho odmítla Poslanecká sněmovna, a předtím jí dočasné vyhlášení stavu umožnila soustava hejtmanů, která doslova vzápětí po sněmovním nesouhlasu nouzový stav přece podpořila. Tato událost byla skutečně desasterem politické kultury, i hrstka těch, kteří proti ní nejprve zvedli hlas, však zase poslušně utichla, aby dosvědčila, jak vážně asi může být brána. O mlčení a přizpůsobování se naprosté většiny akademické obce, která by měla být oporou kritického rozumu a svobodného, humánního a kulturního vědomí, není třeba se šířit. Akademická obec selhává úplně stejně jako za totalitních režimů 20. století; až na pár výjimek, které se nenechají ustrašit, prostě přijímá jakékoli restrikce, jimiž přitom státy likvidují zejména svobodu, kulturu a vzdělávání, na nichž závisí. Nemocnice jsou přeplněné, nikdo ale nešpitne o někdejším likvidování či omezování jejich kapacit, o důsledcích jejich privatizací, zejména však o tom, kolik lidí v nich je ,,s covidem“ bez toho, že by vyžadovali intenzivní péči, a kolik lidí v nich – a mimo ně – umírá na další nemoci, a to i proto, že se jim kvůli covidové hysterie nedostane řádné péče! Nikdo nešpitne o psychickém a v důsledku toho fyzickém zbytečném strádání a umírání lidí, kteří jsou po celé měsíce – a sice prokazatelně neúčelně – uvězněni doma, zbaveni možností svobodně se stýkat, kulturně žít a cestovat. Zdůrazňujeme, že známe takové ze svého nejbližšího okolí! Tristní je, že někteří restauratéři a podnikatelé se o svá práva dovedou lépe (ba vůbec) ozvat než představitelé akademických či uměleckých institucí, že ,,Mitmachen“ a ,,Anpassen“ je opět masivní zejména mezi těmi, kteří se tváří jako představitelé kultury a vzdělanosti, kteří se nepohorší nad likvidací svobody a kultury, zato nad tím, když k nim přijdete bez masky nebo si budete stěžovat. Kolik jsme jen od akademických známých dostali trapných reakcí na to, že ,,to tak přece úplně není“, eee, a ,,s Jaspersovou přehnanou kritikou Spolkové republiky přece nemůžu souhlasit“! Opravdu tragikomické! Pokud jde o přeplněné nemocnice, znovu odkazujeme k vyjádřením ředitele největší české nemocnice Ludvíka, který sám potvrdil, že v době největšího přírůstku covidově nemocných (resp. ,,pozitivních“!) mají jen zlomek těch, kteří vyžadují intenzivní péči, a více než polovina má ,,lehký průběh“, měla by ležet spíše doma či v lázních! O smysluplných opatřeních jako využití kapacit lázní, které jsou v každém kraji a skýtají přes 20 000 volných lůžek, se ani v době ,,zahlcení systému“ vůbec nemluví – namísto toho se s bohorovným klidem společnost spokojí s informací, že slavnostně budovaná ,,polní nemocnice“ v Praze je opět demontována, nebyla vůbec využita, a stála jen 100 milionů korun! I to se vám, vážení občané, zdá okay? Sto milionů sem, sto milionů tam, to se může, někdo může vše – běda vám ale, pokud ukradnete rohlík anebo půjdete, ať jste sebepočestnější a sebezasloužilejší občan, někde bez masky a neuposlechnete první příkaz! A ne abyste si stěžovali: umění ,,nestěžovat si“ bylo zrovna filosofy a zrovna v této době doslova glorifikováno a jeho už předtím zřejmá ,,univerzální použitelnost“ stvrzena. Jste-li velcí filosofové, vytiskněte prosím nejlépe toto heslo, vydávající se za mravní, ne-li náboženskou zásadu, a rozdávejte ho masám lidí úplně zbytečně už jen materiálně zlikvidovaným vládními opatřeními! Malým živnostníkům, umělcům, studentům a podobně. (Ještě užitečnější bude, když přidáte velmi poučenou denunciaci marxismu a každé snahy o kritiku a změnu stávajícího systému jako ,,nerealistické“, ,,levičácky nebezpečné“ etc.) Naproti tomu papež František chodí bez masky a hlásá, že ,,autentická víra, která není pohodlná ani individualistická, implikuje vždy hlubokou touhu po změně světa“, že ,,Bůh v Kristu nevykoupil pouze jednotlivou osobu, nýbrž také společenské vztahy mezi lidmi,“ a že vlastnictví má ,,sociální funkci“ a pozemské statky ,,všeobecné určení“ (viz https://www.libuse-journal.com/varia/exhortace-za-mravn%C3%AD-obrodu-a-soci%C3%A1ln%C3%AD-spravedlnost/).

               Pokud pořád nevidíte, co se s touto společností děje, říkáte si, že to všechno je přece tak nebo onak jen dočasné, pak si položte otázku, kdy a jak se podle vás ,,vrátíme k normálu“, kdy – abychom opakovali ty nesmyslné floskule – ,,zmizí vir“, a jak potom tato společnost asi bude materiálně, sociálně, politicky a kulturně vypadat. Pokud si myslíte, že společnost, která přijala za samozřejmost to, co se v ní už rok jako samozřejmost děje, totiž flagrantně nesmyslná, neúčelná, nelidská a neústavní opatření, se prostě ,,vrátí k normálu“, jen tedy, aj, bude jakási ekonomická krize, a ta bude, nu, nedá se nic dělat, bolet, ,,budeme se muset uskromnit“ (budou se muset uskromnit, zase ti nejchudší, jako po roce 2008), pak jste opravdu naivní. Zjištění, že to jde tak snadno, rozhodující političtí a ekonomičtí hráči jen tak nezahodí, a ,,nová mutace“, na niž nezabírá ani očkování, je věru spolehlivý způsob univerzalizace nouzového stavu a institucionalizace totalitních represí jako platného právního řádu, který se tváří jako garant ,,zdraví“ a ,,bezpečnosti“ občanů. Člověk už není a sotva jen tak zase bude svobodnou bytostí, která může jít bez dalšího po ulici, do divadla, knihovny, práce či školy, nýbrž bytostí, která k takovému počínání nezbytně potřebuje masku, očkování či test a jiné doklady ,,spolehlivosti“, ,,prověřenosti“. Pokud je nebude mít, tak prostě na daných místech nebude smět být, a to proto, že druhé ohrožuje! A protože vidíme, jak se to asi má s vakcínami, ,,mutacemi“ a ,,vlnami“, omezeností dostupnosti prvých a libovolností výskytu druhých, nezbude vám než přijmout prostě cokoli, co po vás budou chtít, pokud budete chtít ještě někam chodit, neřkuli cestovat. Už jen zdravotní spolehlivostí vakcíny se samozřejmě nemusíte obírat: jak jsme psali už loni, prostě dostanete klystýr, a basta! A kdo ho nedostane, dostane ,,úplnou dietu“, ,,zavřou ho, až zčerná“ – a tam ,,klystýr stejně dostanete, abyste si nestěžoval, že jsme vás tady neléčili“. Když budete chtít navštívit i své nejbližší, kteří ale žijí v zahraničí, anebo studovat v knihovně, a bude k tomu nutné mít tu a tu vakcínu, pak si ji prostě budete muset dát, jinak máte smůlu. A pokud jí nedůvěřujete, a dokonce to řeknete nahlas: pak věříte ,,spikleneckým teoriím“, ba ohrožujete jimi a sebou samým ostatní, a tak si na vás došlápnou stejně! Zkuste už teď jakékoli kritické slovo říci, a to zrovna mezi akademiky! Že vy to říkáte za ,,mrzký peníz“, zaprodanci? Kdo vás za to platí? K lopatě s vámi, a se studiem nebo cestou do zahraničí utrum!

               Neblahá vyhlídka pro českou společnost je kromě jiného spojena s tím, že jako ,,alternativa“ současné vlády se pro blížící se volby, po nichž bude třeba řešit právě obrovskou finanční a společenskou krizi, rýsuje uskupení pravicových stran, které jsou pro kulturní a humánní potřeby naznačené výše hluché a už jen při finanční krizi roku 2008 ukázaly, jaké recepty asi mají. Vyhlídka na ,,řešení“ těchto stran s některými jejich letitými exponenty je snad ještě děsivější než pohled na současnou vládu a dobrou paměť by si měli udržovat zejména akademici, jež soudruzi liberálové věru nešetřili (resp. na nichž věru šetřili). Představa, že to, co tady už jen materiálně zbude po ,,pandemii“, resp. co bude – ,,vlny“, ,,mutace“ a ,,opatření“ jen tak nezmizí a jakmile toho bude politicky či hospodářsky třeba, najdou se nové – třeba tak jako tak řešit, totiž šílená situace státního rozpočtu stejně jako ekonomických problémů velké části lidí, se bude řešit oněmi starými neoliberálními prostředky uplatněnými ještě v krizi roku 2008, látáním a škrtáním a ,,obnovováním“ toho, co špatně fungovalo už předtím, je tragická. Bylo by to definitivním důkazem neschopnosti společnosti pochopit procesy, které jsou ve světě v pohybu. Pokud něco ,,pandemie“ může a musí přinést, pak start úplného obratu v nastavení ekonomického systému – bez nějž totiž nebude možná nejen elementární náprava materiálních škod způsobených ,,řešením pandemie“, nýbrž ani přežití této civilizace v dlouhodobější perspektivě, pokud jde o energetiku, ekologii a sociální a zdravotní systém. Někteří společenští vědci, kteří nehledí jen na to, co se má říkat, už i v Čechách načrtli základní perspektivy, takových pokusů je víc i v zahraničí. (http://casopisargument.cz/wp-content/uploads/2021/01/Pandemie-COVID-final.pdf ) Nezbývá než doufat, že takovíto lidé konečně dostanou příležitost ovlivňovat věci i prakticky a politika se konečně stane něčím víc než bezduchou obsluhou zájmů velkého kapitálu a osobního prospěchu obratných marketérů.   

Martin Bojda

11. 3. 2021

PS: Jako malý střípek do mozaiky jakoby přirozených změn v kultuře: začátek konce souborového divadla v Čechách po více než 150 letech jeho těžce vybojované existence. A stačí k tomu pár kariéristických nul včetně normalizačního pisálka ovládajícího Hermanovy divadelní noviny. I to projde v kulturní obci bez povšimnutí, ani nad tím ani teatrologové nehlesnou? Co se ještě musí stát, aby si alespoň česká inteligence uvědomila, že s kulturou v této zemi je opravdu zle? Zničit něco je snadné, dát to znovu dohromady mnohem těžší. Je snadnější lidi zvyknout na masky a represe než je jim zase odvyknout, je snazší zrušit po dlouhá desetiletí budovaný provoz souborového a repertoárového divadla než ho potom zase obnovit. To už patrně nepůjde – o to méně, oč méně půjde znovu sundat masky, které už mnohým přirostly k obličeji. Rozhodně to nepůjde oportunistům, kteří za ,,bolševika“ dělali kariéru přes partaj, a dnes pokřikují na ,,neomarxisty“ a ,,socany“, že, soudruhu Hermane?

https://www.divadelni-noviny.cz/zanik-souboroveho-divadla-v-cechach#comment-263084

Dodatek: Důležitost kritického psaní o tom, co se děje - doslova - pod rouškou jednoho viru s touto společností, si může člověk ověřovat dnes a denně. Dnešního dne se na serveru Seznam objevily zároveň zprávy s těmito výmluvnými titulky: ,,Extremisté se chtějí přiživit na odporu k opatřením" (https://www.novinky.cz/domaci/clanek/extremiste-se-chteji-prizivit-na-odporu-k-opatrenim-40353952#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=FWfNUHEe3iP-202103161244&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz), ,,Pět bludů o ivermektinu“ (https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/pet-bludu-o-ivermektinu-40354087#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=FWfNUHEe3iP-202103161244&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz). Podobných zpráv by se daly citovat celé spousty a každý je denně na internetu vidí, využijme jen těchto k jasné ilustraci: nejde o nic jiného než snahu delegitimizovat jakoukoli kritiku vládních opatření, ať jsou sebeabsurdnější a sebeevidentněji neefektivní. Způsob dehonestace, ba vypuzování názorů, které jdou proti tomu, co říká moc a s ní konformní mainstream, dokonale zapadl do způsobu ideologické sebeobhajoby současného kapitalismu: křeč této koalice mocných a hloupých, těch, kteří z nastavení systému tak či onak profitují a za každou cenu ho nechtějí změnit, má dva základní elementy: zaprvé rozmývání identit, relativismus všeho druhu, který typicky v umělecké kultuře, jak o ní Libuše píše, ideálně umožňuje krýt vlastní neschopnost za prázdné instalace, gesta, ,,performance", a nivelizovat všechna kvalitativní myšlenková určení (reálné obsahy) na ,,konstrukty", ,,ideologie", ,,identity", ,,diskursivní praktiky" apod. Destrukce duchovního sebe-vědomí je nutným prostředkem destrukce možnosti opravdového sebe-utváření, ovládnutí daného subjektu ve prospěch jeho ,,okupace" vlastními zájmy. Tak je třeba nejprve zničit závaznost všech hodnotových, obsahových i formálních kritérií uměleckých druhů, žánrů a institucí, aby si v nich patřičné typy současných režisérů, manažerů a ,,umělců“ mohly dělat cokoli, co je napadne: aby nic jako ,,opera“, ,,Národní divadlo“, ,,Libuše“, ,,bel canto“ nemělo jasné kontury a nároky, nýbrž splývalo s libovolným ,,konstruktem“ ,,performera“ – který údajně navazuje na právě takovýto pouze ,,performativní-konstruktivní“ základ všech těchto věcí. (Avšak s velkým platem a pod značkou dané instituce a starší umělecké kompozice, to se rozumí.) Podobně je třeba rozmývat platnosti všeho mimo zájmy vlastního ega, aby si s tím toto ego mohlo dělat cokoli, zejména ekonomicky: kromě kultury jde o oblasti společenského vědomí a bytí člověka, kolektivních identit, sounáležitosti člověka s jinými v rámci společenských skupin, národa a – nedej Bože! – tradice. Popřípadě: ,,tradice“ se pěstovat může, ale jen v patřičně kýčovém obalu vánočních jarmarků a inscenací, které usilují z ní udělat právě jen toto. Tváření se, že všechny tyto sounáležitosti jsou ,,partikularismy“ a je třeba od nich mířit k teprve univerzálním obecným výměrům, je manévr, který identifikaci s tím mimo vlastní já bere jeho konkrétnost a namísto s bližním, s konkrétní částí přirozeného světa, předstírá člověka spojovat s každým, nakonec však s nikým. Nic jiného než dokonale dezorientovaný, desocializovaný, demoralizovaný a dekulturovaný tvor zde totiž nezbude. To, že se tento nápor na člověka děje prostřednictvím digitálních technologií a že ,,pandemie“ umožňuje je nadále institucionalizovat, učinit stále nepostradatelnější bází lidského vzdělávání a bytí sebou/bytí s jinými, je velmi neblahá vyhlídka do budoucna.

            Na takto manipulovaného člověka se z křeče vládnoucího mainstreamu, prázdnoty, kterou si uvědomuje, a proto ji potřebuje převádět na čím dál agresivnější výpady proti tomu, co se mu ještě nepoddalo, vyvíjí tlak, aby hlavně nevěřil žádným fake news. Tak se to dnes říká. Dříve alespoň pravice nadávala na levici a naopak, panstvo na ,,lůzu“ a ,,lůza“ na ,,vydřiduchy“ apod. Digitální svět, v němž na sítích poprvé v dějinách může kdokoli kdykoli publikovat cokoli, však je pro potřeby ideologické a mocenské manipulace jednak výhodný, jednak nebezpečný, protože hrozí stálou anarchií, protože se všichni jeho členové nedají uhlídat. Tak je třeba vymyslet způsob, jakým kritiky paušálně delegitimizovat, a k tomu je ideálním nástrojem udělat z nouze ctnost, prostě věc obrátit naruby a říkat, že jiný názor není jiný názor, nýbrž dezinformace. Podle hesla: kdo není s námi, je proti nám, a kdo je proti nám, je proti všem. A už proto ovšem – nás všechny ohrožuje a v zájmu bezpečí nás všech (hlavně tedy nás) je třeba ho (slovo a praxe roku) ,,pacifikovat“. To, co nekonvenuje s potřebami aktuální moci a těch, jimž tato moc zajišťuje pohodlí, je fake news – úplně stejně, jako byli ,,buřiči“ všichni, kdo jakkoli ohrožovali starý ,,pořádek“, od Rousseaua (přesně takto zachyceného i v takovém F. L. Věkovi) přes ,,lůzu“ po milionech pracující v nehumánních podmínkách v továrnách kapitalismu 19. století až po ,,rozvraceče“ a ,,zaprodance“ toho, co se vydávalo za socialismus v zemích východního bloku. To, na co se lze spolehnout, je to, že je to stále tatáž část lidí, která žije v otupělé konzumní blaženosti, ničemu nevěří, nic netvoří a za nic se nenasazuje, a přesto (a proto) napadá či své mediální mluvčí nechává napadat ty, kteří stejně konformní a nekritičtí nejsou. Samozřejmě, že ne každá kritika je správná a že vše, co se plácne, je smysluplné, ale pokud něco ohrožuje svobodu a demokracii, pak to není menšina podivínů, která je ochotna věřit čemukoli a najde se v každé společnosti, nýbrž většina či ji představující moc, která svou kritiku systematicky delegitimizuje jako ,,fake news“, a to právě proto, že je na poslušné víře ve stále iracionálnější konstrukty (a jejich nepřátele) sama závislá. V tom se ovšem nápadně podobá fašismu první poloviny 20. století a jeho směsi iracionalistické identitární ideologie (s ritualizovanými konstrukty nepřátel lidu) s velmi konkrétními ekonomickými zájmy vlastní elity. Ze slova ,,fake news“ se stala propagandistická nálepka, která má znemožnit racionální kritiku moci a skutečnosti, podobně jako ze slova ,,neomarxismus“ a předtím ,,totalitarismus“. Útočit na ,,fake news“ dnes není znakem ničeho jiného než křeče politické či mediální moci, které ,,ujíždí vlak“ a která potřebuje vidinou hrozby radikalizovat své příznivce, kterým se daří dobře, aby reálnou kritiku nepustili ke slovu. Nikomu z ,,bojovníků proti fake news“ nejde opravdu o boj s pověrami či výmysly, nýbrž o krytí vlastního výmyslu a znemožnění jakékoli kritiky, o znemožnění boje. Nejhorší fake news je mluvit o fake news, a ze všeho nejtrapnější pohled je na to, kdo se do role svatouškovského ,,uvaděče věcí na pravou míru“ staví. Stačí si prohlédnout ty štrébry, kteří si jen vezmou klávesnici či kameru, a už jsou z nich ,,novináři“, ,,hlídací psi demokracie“, ba dokonce ,,mediální analytici“. A protože potřebují o něčem psát, nemají však žádné opravdové znalosti ani názory, potřebují se ale dokonce zviditelnit, musí se proti něčemu vymezit. A proti ničemu se nelze vymezit tak pohodlně a úspěšně jako hned třeba proti ,,společnému nepříteli“ takovéhoto typu lidí, tzn. už jen proti opravdovým znalostem a názorům, pokud se postaví proti tomu, co se ,,má“ říkat. Tak se zrodí – ,,spiklenecká teorie“. Sedím u stolu a chci se prosadit. Nevím jak, tak budu nadále sedět, ale do klávesnice bušit aspoň něco. A co? Nu, abych zároveň vypadal zasloužile, ba odvážně – já budu bojovat proti spikleneckým teoriím! A hle, už je ze mě bojovník a straník Pravdy – a nestálo mě to ani kousek námahy! 

            Život přitom přináší nečekané možnosti reálných srovnání: krátce poté, co Libuše dokončila výše uvedený text, ozvala se jí – prý na základě náhodného výběru ze seznamu – společnost KANTAR, která prováděla sociologický výzkum politických nálad a preferencí obyvatelstva, ,,trendů Česka“, jak sama říká. Výsledky mezitím zveřejnila. Tak jenom přinášíme letmou zprávu, jak takový sociologický, tzn. vědecky fundovaný a ,,kvalitativní“ výzkum, jak se sám na webu označuje, vypadá a jak se jeho ,,informace“ liší od ,,fake news“. Bylo to poprvé, co jsme se takové ankety účastnili, její povaha však byla neomylným příkladem úrovně, na níž se zpravodajství, ba dokonce jeho domněle sociálně-vědná fundace, pohybuje. Rozhovor s paní telefonistkou trval přes čtvrt hodiny a dotazů byly desítky. Řada z nich byla neproblematická a směřovala prostě k tomu, koho chce respondent volit, popř. jak je spokojen s jednáním vlády v různých oblastech. Problémem však byla dlouhá řada naprosto neprofesionálních otázek, jejichž formulaci přemýšlející člověk prostě nemůže přijmout. Tyto otázky se pořád dokola ptaly, ,,jaký je váš vztah“, ,,jak jste spokojen“ či zda by se ,,naše vztahy“ k některým zemím měly stát těsnějšími. Tyto otázky se týkaly zejména Ruska, Číny, USA, Evropské unie a také Turecka. Odpověď mohla být taková, že vztah/názor/přání respondenta k dané entitě má plusové, anebo minusové znaménko, zda je pozitivní, spíše pozitivní, spíše negativní, anebo negativní (popř. nepřeje si, nemyslí si, apod.). Formulovat takto otázky po vztahu k jiným národům či institucím je přitom naprosto demagogické, protože v nich není možné rozlišit mezi sounáležitostí s danou entitou jako takovou a s jejím aktuálním politickým vedením. To jsou dvě naprosto nezaměnitelné věci. Ptát se jako ,,sociologický“ a ,,kvalitativní výzkum“ vážně na to, zda je někdo ,,pro“ Rusko či Ameriku, anebo ,,proti“, ,,pro“ nebo ,,proti“ vztahům s nimi, je Fragestellung manipulantů, je to zjišťování a vytváření stereotypů a konfuzních zkratek. Mám pozitivní vztah ke všem dobrým lidem a ke každému národu, nakolik v něm budu moci a chtít spolupracovat s takovýmito lidmi; jsem pro kulturní, politickou i ekonomickou spolupráci mezi všemi národy a jednotlivci, mezi nimiž vládne oboustranná dohoda, vůle k takové spolupráci a úcta. Miluji velká díla kulturních tradic různých národů, ruských, amerických i jakýchkoli jiných, – a zároveň si nepřeji spolupracovat s politickými či ekonomickými hráči, kteří podle mě stojí v protikladu k zájmům svých vlastních národů, natož cizích! Miluji Čajkovského, ne Stalina, rád poslouchám mnoho amerických operních pěvců, ne Killary či Trumpa. Ale to se do ,,kvalitativního výzkumu“ nevleze, že? Ten chce jen zjistit, zda jste ,,pro Ameriku“, anebo ,,pro Rusko“, aby pak velmi prospěšně ,,zrcadlil“ a ,,usměrňoval“ veřejné mínění. Co jiného je fake news než ,,kvalitativní výzkum“ společnosti KANTAR, reprodukovaný veřejnoprávními médii? Jsem všemi deseti pro evropskou integraci v různém slova toho smyslu – ale nejsem pro současný způsob výkonu moci vedení Evropské unie. Miluji německou kulturu a napsal jsem o ní několik knih, ale opravdu nemiluji ty její politiky, akademiky či novináře, kteří vytvářejí takovou společenskou a kulturní realitu, jakou vyznačují ,,trendy“ dokumentované výše. Jsem pak ,,pro“ Německo, nebo ,,proti“ němu? Jak odpovědět na takovou otázku? Leda se Švejkem: Máš rád Turky? Máš rád ty pohanský psy? – Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo, a žvaň si, co chceš. Mohlo by se to zdát jako maličkost či legrace, ale není, protože přesně tímto způsobem se odvíjí mediální a politický diskurs – a lidé, kteří ho tímto způsobem manipulují, si dokonce osobují právo ,,potírat fake news“. O tom, jak si toto právo činí Česká televize, a jakým způsobem manipulovala např. obraz o ,,levicovém násilí“ v Německu před pár měsíci, Libuše psala v článku o koroně na podzim. Jediné, co lze činit v zájmu zachování zdravého rozumu, je číst/poslouchat média co nejméně, nenechat se in-formovat způsobem, jaký v nich vládne docela identickým způsobem jako v propagandě, kterou většina z nich (jejich předchůdců) věrně konala – a kterou by ta současná opět konala – v jakémkoli režimu minulých dob. Na otázku, který tisk čteme, jsme také řekli, že jen z 18. století, Göttingische gelehrte Anzeigen či Allgemeine deutsche Bibliothek. Náš názor na dveře je stejně jako na uvedené státy velmi pozitivní, na marmeládu spíše pozitivní.

            Pokud by se někdo chtěl podívat, jak otázku přístupu k řešení problému šíření viru dovede zkreslovat i vědecká autorita, nechť si opět pro ilustraci vezme jen zcela nedávný rozhovor s prof. Cyrilem Höschlem, který jsme náhodou pustili právě na místě, kde tak činil:  https://www.youtube.com/watch?v=BKThyCRuz5A . Rozhovor je veden a přímo nadepsán, evidentně motivován podle hlavního sdělení: ,,Popírání covidu je obranný mechanismus“. Prof. Höschl zde ,,diagnostikuje“ psychologické pozadí lidí, kteří jsou ,,popírači covidu“ – ačkoli se dokonce stihne sám od ,,černobílého vidění“ distancovat, ba říci, že nedávno zrovna četl ,,docela solidní, seriózní“ studii vědců ze Stanfordské univerzity, kteří na základě důkladného srovnání protiepidemických opatření mnoha zemí světa dospěli k tomu, že ,,nejpřísnější“ opatření nepřinášejí kýžený efekt a zvracejí se ve svůj opak! Höschl nepodrobí potřebné kritice ani klasifikaci represivních opatření co do ,,přísnosti“, místo níž by se ve skutečnosti mělo mluvit prostě o racionalitě, efektivnosti, a ovšem také právní přípustnosti těch kterých vládních kroků. Jako kdyby miliony občanů byly dětmi ve školce, kterým jejich vládcové mohou do různé míry ,,přísně“ velet a regulovat život. Ale budiž, necháme-li toto stranou: prof. Höschl sice nechce být černobílý, a dokonce další podstatnou část rozhovoru věnuje psychickým problémům, které vládní opatření spoustě lidem přinášejí (srov. šokující výsledky průzkumů, za všechny např.: https://www.heute.at/s/fast-jeder-fuenfte-schueler-denkt-an-selbstmord-100130593), vůbec nemluvě o devastaci ekonomické, sociální a kulturní (!), s tím ale vůbec nekonfrontuje druhý problém způsobu (ne)přijímání opatření, který namísto opravdové analýzy pro jistotu hned – redukuje na popírání covidu. To je hned několik analytických selhání. Prof. Höschl redukuje kritické postoje občanů proti opatřením na ,,popírání covidu“ a toto údajné popírání vysvětluje vulgárně psychologicky, a to už díky tomu, že skutečně kriticky nerozvinul to, co v jedné odbočce toliko – a přece: sám – naznačil, totiž otázku smysluplnosti opatření, která se na lidech vynucují. Do jedné roviny tak v tomto rozhovoru, který opět exemplárně ukazuje způsob konfuzního a manipulativního vyhodnocování společenských jevů, staví nepřijímání opatření proti viru s popíráním existence viru jako takového, kritikové jsou opět paušálně ztotožňováni se stoupenci ,,spikleneckých teorií“, kteří si nechtějí připustit realitu, a hlavním sdělením je toto, ,,varování“ před ,,fake news“ a ,,zaslepeným odmítáním“ – namísto racionální analýzy struktury, efektivnosti, oprávněnosti a důsledků konkrétních opatření. Nepřemýšlí se nad základním faktem, že Česko má údajně nejhorší čísla navzdory již mnoho měsíců trvajícícm ,,přísným“ opatřením, nad tím, že nejde o ,,popírání covidu“, nýbrž o nefunkčnost opatření platných pro miliony lidí. Prof. Höschl mluví rozumně o negativních dopadech izolace a dalších jevů na lidi. Proč však nemluví o zbytečnosti, právě evidentní neefektivnosti této jejich izolace a většiny ostatních opatření? Proč se jako lékař, akademik a občan neohradí proti nošení roušek na ulici a devastačním důsledkům vládních opatření nejen v Čechách – a místo toho ,,diagnostikuje“ důvody ,,odmítání covidu“, o něž přitom vůbec nejde? Doplňme, že prof. Höschl zároveň neváhal přispět do sborníku, který o covidu právě vydal Institut Václava Klause. A to navíc Klause jako ,,odmítače“! Tím by se tak zhruba dalo zakončit, ne?      

            Zdůrazňujeme znovu: to, že se virus šíří i navzdory masivním a pro lidi psychicky i sociálně likvidačním opatřením, že tato opatření nejsou dodržována, není důsledkem toho, že virus někdo zlehčuje, ,,korona-popíračů“, nýbrž toho, jakým způsobem se s nimi už rok ,,bojuje“, korona-fanatiků. Pokud něco brání tomu, aby lidé dodržovali i to (málo), co je z opatření proti šíření viru účinné, pak je to povaha těchto opatření samotných, totiž opatření evidentně z valné části neúčinných, nesmyslných a nehumánních. Přikažte lidem nosit masku všude – a rozumný člověk bude cítit nechuť ji nosit kdekoli. To, že tento způsob ,,boje“ nefunguje, dostatečně dosvědčuje, že Česko navzdory mnohaměsíčnímu lockdownu má nejhorší čísla. Směřovat i v té chvíli mediální pozornost na ,,popírače“ korony, je příznačným výrazem stavu a cílů těch, kdo tato opatření zavádějí a slepě dodržují: utahování kohoutků, vynucování poslušnosti a difamace kritiků tím zarputilejší, čím chatrnější jsou základy předmětů jejich kritiky. Strukturně se nejedná o nic jiného než pomlouvání ,,rozvracečů“ z minulých dob: jen se jim teď říká stoupenci ,,spikleneckých teorií“ a ,,popírači covidu“. Nepopíráme existenci jednoho respiračního onemocnění, nýbrž oprávněnost a smysluplnost likvidace lidí ve jménu údajného boje proti němu, boje, který tak, jak se vede, evidentně nefunguje a bude mít strašlivé důsledky do budoucna.